Co s sebou

Na každou akci potřebujeme nějaké vybavení, které nám umožňuje akci zvládnout. Neříkám, že to nejde i bez něj, ale je to spíš pro fajnšmekry, kteří se neleknou nepohodlí.


Posádková schůzka

Vybavení se může posádku od posádky trošku lišit.

  • polokošile a šátek
  • skautské dezky
  • tužka, sešitek na psaní
  • stezka / nováček
  • uzlovačka
  • časopis
žabky pití a malá svačinka, skautský zápisník, psací potřeby, uzlovačka, stezka (nováček), šátek, batůžek, do kterého to všechno uložíme
Mečouni skautské tričko a šátek, skautský zápisník, tužka, čmárník (sešitek s trhacími listy), stezka (nováček / pěšinka), uzlovačka, časopis, přezůvky do klubovny
Rejnoci
  • přezůvky do klubovny
  • oblečení na ven – mějte na paměti, že na schůzkách nehrajeme hry jen v klubovně, ale také venku a je možné se kdykoliv v průběhu umazat.

Akce na vodě

Když vyrážíme někam na lodi potřebujeme:

  • oblečení, ve kterém se dopravíte na místo plavby – vhodné je vždy oddílové triko a šátek. Další vrstvy volte podle počasí.
  • oblečení na loď dle počasí – na loď se vždy převlékáme. Nikdy nevíte, kdy se namočíte. Něco jiného si vezmete na jaře, něco jiného v létě či na podzim (v zimě zatím plavby nepořádáme). Nikoho nenutíme, aby si pořídil neopren (i když to může být značně komfortní). Berte si oblečení, které rychle uschne. V případě chladu nějaké termoprádlo. V létě naopak není úplně dobrý moc krátký oděv. Na lodi se spálíte od sluníčka, dřív než si myslíte. Fajn je pruhované tričko a šusťákové kalhoty, když je chladno přibalím termoprádlo a větrovku.
  • boty do vody – neoprenky nebo starší kecky. Nebudeme přeci běhat po lodi v pohorkách nebo v holinách. Nevhodné jsou žabky či kroksy (Můžete se v nich hravě přerazit už cestou k vodě. Když je člověk ve vodě, tak tam rády odplavou. Jejich zásadní slabinou je kontakt s bahnem na dně řeky – s botkou už se nejspíš nikdy nesetkáte.). Stejně nevhodné jsou otevřené sandále (pod vodou se skrývá spousta překvapení nejen ve formě rezavých hrnců a střepů. Čouhající palec ze sandálu je pro ně ideální potravou.)
  • ručník na osušení – když už se člověk cvakne nebo proletí propustí Staroměstského jezu, tak je příjemné se na konci usušit
  • igelitku – je užitečná na uložení mokrých věcí do batohu (často se vracíme domů vlakem)

Svou vodáckou výbavu můžete rozšířit o:

  • lodáček – malý lodní pytel (soudek) je vhodný na uložení věcí, které budete během plavby potřebovat a neměly by se namočit (baštit rozmočenou svačinu je dobré možná pro kapry) nebo zmizet pod hladinou (utopená lžíce na začátku putovního tábora není žádná hitparáda). Já osobně vlastním cca 20 litrový, pohodlně se do něj vejde svačina a pár nezbytných věcí na jeden den vodní výpravy.
  • vlastní vestu a pádlo – když prostě potřebujete mít vlastní pádlo s růžovým listem

Rozhodně nedoporučujeme nic, co nemá rádo vodu (elektronika, originál prvního vydání Základů Junáctví vlastnoručně podepsané bratrem Svojsíkem) nebo co nechcete ztratit utopením. Za takové věci si nese odpovědnost každý účastník sám.

My zapůjčíme plovací vestu, pádlo.


Jednodenní výprava

Vyrážíme ráno a vracíme se v odpoledních hodinách. Na takovou pěší výpravu jsou potřeba následující věci:

  • základem výbavy jsou věci na schůzku
  • vhodné boty na turistiku – nejlépe pořádné turistické boty (pohorky). Boty je potřeba prošlápnout kratšími procházkami. Puchýře z nových bot jsou dost nepříjemné.
  • krojové tričko, skautský šátek (žlutý, modrý případně nějaký výroční), vhodná je skautská pokrývka hlavy
  • další oblečení podle počasí – něco jiného si na sebe vezmete v tuhých mrazech a něco jiného v parném létě
  • pláštěnka či nepromokavá bunda pro nepřízeň počasí
  • batoh – volte batoh se dvěma popruhy (šňůrky jsou opravdu jen na krátkodobé nenáročné nošení) a pevnými zády
  • jídlo na celý den – to necháme na každém účastníku. Někdo má rád řízeček od maminky, někdo raději sendvič. Je dobré, aby jídlo neobsahovalo suroviny podléhají rychlé zkáze (majonéza apod.). Přes den může být vystaveno nejrůznějším teplotám.
  • pití na celý den – tak to také necháme na výběru každého. Vhodnější jsou méně sladké nápoje. Důležitý je jeho dostatek (ne půl litrovka není dostatek na celý den). Nepodceňujte to. V průběhu dne hrajeme hry, po kterých jsou děti schopné půl litrovku vypít naráz a zbytek dne nemají nic. Nikdo z vedoucích nemůže nosit litry vody navíc, aby lajdáci měli co pít. To se týká lahve, doporučujeme obyčejnou 1,5 lt PET lahev. Krásná lahev s poníkem, je sice ozdobou, ale z našich zkušeností nepřežívá déle jak druhou výpravu. A mít mokro v batůžku od prasklé lahve (netěsnícího víčka či neuzavřené hubičky na pití) je více než nepříjemné.
  • peníze na dopravu a vstupy (bude vždy uvedeno na zvadle na výpravu). Snažte se, prosím, mít tuto částku přesně.
  • kartička na MHD (pokud máte nějakou lítačku na autobus, vlak), slevovou kartu apod.
  • kapesníčky – domnívám se, že to patří k základní výbavě každého z nás. Když má dítě nudličku, tak se obrací na maminku, jenže ta s námi na výpravě často není. Vedoucí často kapesníčky mívá pro svou potřebu a pak najednou přijde pět dětí a kde byly kapesníčky… Stejně tak nebude k zahození kus toaletního papíru.
  • PRO SKAUTY: zavírací nůž

Všechny věci je potřeba mít zabalené v batohu a nic nenosit v ruce.

Sledujte zvadla na výpravy. Na každém bývá upřesňující seznam věcí a doplňujeme jej podle aktuálních potřeb výpravy. Pokud tam něco z výše uvedených věcí není, tak předpokládáme, že si to dokážete vzít s sebou samostatně.


Vícedenní výprava

K věcem na jednodenní výpravu přibalte:

  • malý batoh vyměníme za větší batoh – ideálně krosna
  • spacák – volte pokud možno kvalitnější. Spacák z hypermarketu sice chvilku vystačí, ale do dvou let budete shánět nový. Na teplotní limity se v takovém případě můžete spolehnout jen na začátku. S postupujícím časem rapidně klesají. Věřte, že není nic odpornějšího než půlku noci proklepat kosou. Pokud možno kupte spacák v obchodě, kde tomu alespoň trošku rozumí. V létě probíhá v Praze Výstava stanů, kde mají spacákové ležení. Zde mají téměř všechny spacáky vyskytující se na českém trhu. Vše si můžete osahat, vyzkoušet. Tam jezdím pro spacáky.
    Pro děti se ptejte po dětských velikostech. Velikost spacáku má svůj vliv. Čím více prostoru budeme v noci vyhřívat, tím více to stojí energie. A je také možné, že se to za celou noc pořádně nepovede. Na druhou stranu pokud bude dítko ve spacáku jako sardinka, tak bude přimačkávat stěny k sobě a ty pak ztrácejí svoje vlastnosti. Holky se budou ptát po dámských verzích. Ty bývají oproti běžným verzím o něco zateplenější.
    Duté vlákno nebo peří? Oboje má své pro a proti. Duté vlákno je vhodné pro alergiky, je téměř bezúdržbové. Nemusíte se tolik strachovat vody, schne poměrně rychle. Obyčejně bývají levnější. Nevýhodou může být kratší životnost. O péřový spacák se budete muset víc starat. Hůře schne, ale má nenahraditelné izolační vlastnosti. Bývá výrazně dražší. Při koupi takového spacáku je potřeba uvažovat o něm jako o investici do vašeho pohodlí na desítku let. Na druhou stranu se peří nebojte, funguje skvěle a navíc voní jako pečená husička. Vřele doporučuju pro zmrzlé holky.
    Každý spacák by měl být označen rozsahem teplotkomfort (teplota, při které se průměrná zdravá 25 letá žena vyspinká do růžova), limit (při této teplotě to zvládne 25letý zdatný muž), extrém (teplota, při které byste neměli v noci umrznout, budete ale klepat kosu). Teploty jsou garantovány v laboratorních podmínkách a je potřeba přihlédnout k aktuální únavě, zdravotnímu stavu, hladu apod. Pocit tepla je hrozně subjektivní proto také zohledněte, jestli jste zmrzlíci nebo vaše léto končí prvními sněhovými vločkami.
    Doma nechte spacák vždy dobře proschnout. Skladujte jej rozbalený (třeba zavěšený ve skříni nebo rozložený pod postelí). Rozhodně jej neskladujte v kompresním obalu.
    Doporučuji vložku do spacáku. Já mám obyčejnou bavlněnou, která zajistí to, že když se nemůžu vykoupat, tak si neumatlám spacák od zaprášených nožek. Vložka z výkonějších materiálů (thermolite, fleece apod.) přidává pár stupňů teplotního komfortu navíc.
  • karimatka – někdo má raději nafukovací, někdo pěnovku. Jezdím s pěnovkou už roky a vždycky mi stačila. Nafukovačka poskytuje vyšší komfort do první závady.
  • oblečení na spaní – do spacáku se prostě chodí v trenýrkách (dívky zvolí adekvátní náhradu). Ano, jde to. Jen to závisí na vašem spacáku. Jinak je ideální v suchém oblečení. Je to základní podmínka pro to, aby vám v noci bylo fajn. Vezměte si oblíbené pyžamo, starší tričko, nějaké lehké kalhoty. Pokud máte slušnej spacák (o spacáku jsem se již zmínil), pak nebudete potřebovat troje tepláky, dva svetry a tři mikiny… Pokud jste na tom se spacákem hůř, oblečte si raději termoprádlo. Když se do spacáku nabalíte vyhřejete si první vrstvičku (dejme tomu mikinu a tepláky), ale ne spacák. Výsledkem je stejná zima jako na začátku.
  • hygienu – mýdlo, ručník, kartáček na zuby, pastu atd., přeci nechcete být za úplná prasátka.
  • baterka – hodí se na činnosti za tmy. Volte asi libovolnou svítilnu. Jedinou podmínkou je, že by měla něco vydržet. Já vím, že dneska se v Číně vyrábí úplně všechno, ale vocaď pocaď. Když se vám baterka rozsype při třetím stisknutí čudlíku „ON“, je asi něco špatně. Většinou se hodí mít volné ruce.
    Zároveň nikoho nenutíme pořizovat čelovku za několik tisíc. Před časem jsem měl v rukách vlajkovou loď jednoho výrobce čelovek a upřímně do teď netuším, co na ní stálo tolik peněz.
  • sada náhradního oblečení – cestou se může stát vlastně cokoliv, takže počítejte, že zamazat se můžete až po konečky vlasů. Jedno tričko a lehký kalhoty navíc unesete.
  • ešus, lžíce – ešus asi všichni známe a není třeba jej závratně představovat. Podstatné je, že by měl být nějak označen, aby si jej majitel dokázal poznat.

Volitelně tohle všechno můžete rozšířit:

  • celta – super věc, která je možná zastaralá, ale dá se použít na tisíc a jeden způsob. Můžete si na ní sednout, použít ji jako pláštěnku, dát si ji pod sebe jako podložku pod karimatku, schováte se pod ní před ranní rosou, postavíte z ní přístřešek. Nejraději mám tvar kosočtverce, jen se dost špatně sehání. Pokud se k němu dostanete, neváhejte ani minutu.

Opět připomínáme, že je nutné mít všechny věci zabalené v batohu. Takovej spacák se po pár kilometrech v ručkách pěkně pronese. Vždy berte ohledy na to, co děti dokáží unést. Je fajn, že myslíte na všechny členy výpravy, ale přibalit dětem 1,5 kg bombu s plynem a vařičem není úplně turistický vařič.

Sledujte zvadla na výpravy. Na každém bývá upřesňující seznam věcí a doplňujeme jej podle aktuálních potřeb výpravy.


K balení věcí obecně:

  • Je potřeba, aby si každý účastník zvládl své věci odnést sám. Nejde, aby byl vedoucí ověšen igelitkami, karimatkami a děti si nesly jen svou svačinku. Ano vím, že je to občas hodně náročné a pokud si s tím nevíte rady, zeptejte se nás. Sedm triček na víkend sice zajistí, že každou chvíli bude účastník šik, ale také se pořádně pronesou.
    Stává se nám, že sourozenci si nesou jeden společný batůžek a pak se celou výpravu dohadují, kdo to ponese a proč… Dejte jim dva batůžky.
    Jedním z našich cílů je naučit děti samostatnosti, být odpovědný sám za sebe. Odnést si svoje věci je tedy hrozně důležité. Když také rodiče donesou batůžek až na nádraží, tak první šok z váhy batohu přijde, když celá výprava odchází na nástupiště. A to už je pozdě s tím něco udělat. Nenoste dětem jejich věci, ony to zvládnou. Ani maličký batůžek ze schůzky. Časem zvládnou větší a těžší batoh a s takovým se mohou vydat třeba na putovní přechod Tater a to budou teprve zážitky!
  • Jak to všechno zabalit? Společně! Pokud máte v oddíle malé vlčátko je přirozené, že se snažíte všechno zabalit sami. Je to snazší, rychlejší… Jenže dítko nemá přehled o svých věcech. „Máš ešus?“ „To mi maminka asi nezabalila.“ Po přehrabání celého batohu najdeme ešus, lžíci i hrníček, který už nebyl na snídani. Když je vlčátku 6 let, tak to trošku chápu, ale když mi to řekne dvanáctiletý kluk, je to trošku šok. Nedovedu si představit, že by řekl slečně na rande, že mu maminka zapomněla zabalit kytku.
    Veďme děti k samostatnosti. Malému dítku a nováčkovi pomáhejme balit všechno (nepleťme slovo „pomáhejme“ s „radši mu to zabalím“). Domnívám, se že do konce první třídy by mělo být malé dítě schopno připravit si věci na schůzku a na rodiči už bude jen kontrola, jestli na něco nezapomněl. Společně to vložíte do batůžku a hotovo.
    Obdobně budeme s ohledem na přibývající věk postupovat při balení věcí na jednodenní a později na vícedenní výpravu. A jednoho dne se společně změní na samostatně. Někde mezitím bude „Mami, na co ten svetr, to je zbytečný…“ A víte co? Maminka měla pravdu. Byla mi zima.
    Ještě jedna poznámka. Rodiče si doma zabalí jedno dítko. Na výpravě si ale dítka neumí zabalit. Na jednoho vedoucího pak vychází zabalit sebe a dalších pět či více dětí. Vlak na cestě zpátky nepočká až si dobalíme.
  • Označit věci. Když jsem byl malý, mívali jsme všechny své věci podepsané, abychom je poznali. To dnes vidím jen zřídka. Jak ale pak v hromadě věcí poznat čí je to či ono tričko, ručník nebo ešus. Každý den na táboře řešíme, že někomu chybí nějaká část ešusu. A jak vypadala? No taková stříbrná… Budu upřímný, na táboře poznám jen 2 ešusy. Svůj a Nema. Jsou totiž očouzené od vaření v ohni a oba máme od dětství na ešusu značku.
    Z každé delší výpravy, tábora vozíme bednu věcí, která, světe div se, nikomu nepatří. A tak mi doma v bedně „hnije“ třeba červený obal od spacáku Husky, se kterým netuším, co budu dělat.
  • Zapovězená elektronika? Asi namítnete, že přeci nežijeme v době kamenné a že je to normální. Je a není!
    Nedávno jsem se spolu s jedním skautským oddílem plavil na historické brize po Středozemním moři. Všechno, co jsem na lodi a reálně potřeboval bylo jedno triko, kraťasy a kecky pro lezení do „větví“. Telefon jsem používal téměř výhradně na focení. Jinak ležel v kajutě. Ne tak ale u dětí. Když jsme se plavili, některé děti seděly na palubě a hrály na mobilu hry. Když jsme večer kotvili v zátoce na nebi svítily hvězdy a děti hrály na mobilu hry. Jeden večer jsem zaznamenal zoufalý rozhovor chlapce s maminkou, že jí asi zítra nezavolá, protože si nebude moct dobít mobil (porucha na generátoru). Největší starostí bylo dobít mobil… Co hvězdy, rybky kolem lodi, příroda, majáky, pevnost, gasketování plachet, mořská nemoc? Těšil jsem se na tuhle akci přes 2 roky. Dva roky čekání na nezapomenutelné zážitky. O zážitky nebyla nouze. Část dětí čekala dva roky na to, aby si mohli zahrát mobilní hru na replice lodi ze 16. století?
    Takže zvažte jestli je nutné dávat s sebou dětem elektroniku. Domnívám se, že není. Ve většině případů ji nemáme, kde nabíjet. Ano existují sice power banky o to asi žádná, ale i ty potřebují čas od času nabíjet. Další nevýhodou je možnost poničení či ztráty. Věřte, že není v silách vedoucích připravovat dětem program, hlídat, aby se jim nic nestalo, a ještě kontrolovat jestli někdo neutopil nebo nerozbil mobil.
    Zjistil jsem, že větší strach než děti mají rodiče, kteří zoufale kontrolují jestli se jejich holčičce (chlapečky nevyjímaje) něco nestalo, jestli netrpí hladem, jestli se nepíchla o trn do prstíčku, jestli… nevím co. Nestalo, a kdyby přeci jen ano budete zajisté mezi prvními, kteří se to dozví.
    Elektroniku zkrátka nedoporučujeme. Pojďme raději společně očuchávat les, okusit koupačku při převržení lodi, zahrát si fotbálek, společně si zazpívat u táborového ohně…
  • A co cennosti? Když si dívky vezmou krásný perlový náhrdelník po babičce, budou jistě ozdobou každého výletu. Jen nevím jestli nám mravenečci pomohou sesbírat rozsypané perly po lese.
  • Veškeré oblečení, které s sebou nosíme může v náročných podmínkách skautských výprav dostat na frak. O umazání není pochyb. Obléčete si šaty od Blanky Matragi, budete zajisté za hvězdu (při nejmenším na nádraží při odjezdu), ale zpátky budou buď komplet od bahna nebo budete mít jiný, řekněme vzdušnější model.
  • Nebojte se nás zeptat! Nekoušeme.