Víkend Divoké vody byl první setkáním frekventantů Kapitánské lesní školy vodních skautů. Z celé republiky jsme si dali dostaveníčko v Roztokách u Křivoklátu.
Pár nadšených dospělých vodních myší si opět letos sbalilo svých pár švestek a nasedlo na loď Kapitánské lesní školy vstříc kapitánské zkoušce. Ztráty byly už od začátku povoleny, a tak hned první víkend byly nebohé krysy hozeny do vody. Z jejich zápisků se bohužel dochoval jen zlomek.
Pátek vosumnáctýho května
Ty brďo, asi hodinu před odjezdem zjistím, že nejedu do Roztok u Prahy, ale u Křivoklátu. Tep mi stoupe asi na tři sta. No nic, tož chytnu prvý pomalík a šinu si to na druhý konec republiky. Hrubě nestíhám. Naštěstí ostatní vodáci jsou na tom podobně, a tak v osum su tam ještě skoro sám. Zahájení, seznamovačky a zajímavé zjištění, že slečny jsou v menšině. Tož o jejich přízeň se musí bojovat všemi dostupnými prostředky.
Sobota devatenáctýho
Do neoprenu. Hop a skok a jsme v kanálu. Ne, nedělám si srandu, myslím ten vodácký. Jedna vlna, druhá vlna, glo glo glo, nádech, třetí vlna, rychle do vracáku. „Tak fajn, akorát příště zkus natočit dřív tělo.“ A znova a znova, je to lepší než tobogán, věřte mi. Usušit, nasvačit, vyčůrat, pomodlit! Do lodí. Náklon, přejezd, traverz, už mi z toho jde hlava kolem. Ano, kolem lodi, ale spodem. Glo, glo, glo…
Další poznámky se nedochovaly, neboť poslední část deníku skončila hluboko ve vlnách vodákažíznivého kanálu.
Z deníků frekventantů přepsala Klusajda
Účastníci: Tik
další uchazeči o kapitánské zkoušky
