Ráno jsme vyrazili motoráčkem do Svádova. V cílové zastávce Tik vylovil z batohu mapku a předal ji Mečounům, aby našli cestu k vodopádu. Jejej to bylo legrace.
Jenže jak se v tom vyznat. Hledali jsme zastávku vlaku i vodopád. Přímou čarou to asi kluci nepůjde. Nakonec jsme na mapce poznali trať, elektrické vedení, silnici i kostel. A dokázali ji zorientovat. Dobrá práce Čudlíku.
Vyrazili jsme nejprve po cestě podél trati a druhou odbočkou pokračovali polní cestou k lesu. Na kraji lesa nás čekala odbojářská hra. Každý dostal lísteček, kam vepsal své jméno. Ten také představoval usvědčující materiály. Během následující hodiny bylo potřeba se lístečku zbavit, tak aby si toho nikdo nevšiml. Někteří zvolili taktiku zbavit se jej rychle. Jiní vyčkávali…
Stoupali jsme Vlčí roklí pomalu nahoru. A lístečky byly odhazovány a nalézány. Ani ne po půl hodince jsme došli k odbočce k vodopádu. Sestoupili jsme dolů. Vodopád vypadal moc fajn i když zmrzlý nebyl. Dali jsme si na místě svačinu. V kolik, že jede kluci ten vlak? A nikdo nevěděl. Tak Tik zase zašátral v batohu a vylovil jízdní řád. Vlčata dostala za úkol nalézt v kolik hodin nám to jede. Nejdříve z toho byli dost vyplašeni, ale za podpory většího člena výpravy se to nakonec podařilo. Snad si to budou pamatovat… Po hledání vlaku jsme vyhodnotili hru s lístečky.
Vyrazili jsme dál. Stoupali jsme roklí až k obci Budov. Na konci rokle byl smutný pohled. Vypadá to tam jako na skládce. Co se komu nahoře v obci nehodí, končí v rokli. Nahoře jsme skončili u rozcestníku vedle vyhořelého stavení. Najednou jsme zjistili, že nám chybí naše mapka. Kudy teď? Naštěstí měl Tik ještě jednu z jiného pohledu. Chvíli trvalo, než se vlčata zorientovala kudy a kam. Ještě jednou jsme si rozdali lístečky na hru a bahnem jsme vyrazili po modré.
Cestou jsme si tak povídali a nenápadně se snažili zbavit usvědčujících kartiček. Ke konci jsme se nějak rozprchli, což není dobře. Měli bychom se držet pohromadě. Tak jsme vymysleli malou lest, že si Majda zlomila nohu a Tik ji nemůže sám dostat z kopce dolů a je třeba aby všichni vyrazili na pomoc.Šlo to ztuha a za mohutného popohánění Fanči všichni dorazili. Pověděli jsme si něco o možných nebezpečích a zkusili transportovat někoho kousek dál. Nebylo to vůbec snadné. Malý kluci se dokázali tak nějak poponést, ale když měli popotáhnout Tika nezmohli se na víc než mu nadzdvihnout ruce či nohy.
Po chvíli jsme pokračovali dál, abychom se dostali na zastávku ve Svádově. Měli jsme ještě chvíli času, kterou zejména menším zpestřila místní nedomazlená kočka.
pisálek Tik
PS: Děkujeme Monče za skvěle připravený výlet
Fotogalerie 2016_01_30 Budovský vodopád
Účastníci: Čudlík, Luky, Nejdeto, Nemo a Fanča, Majda, Tik a Ája
