Je příjemné páteční odpoledne. Kvapně spěchám na nádraží, kde se potkávám s ostatními členy posádky Mečounů. Chvíli věnujeme povídání s rodiči a pak nechám kluky na pospas maminkám a jdu koupit lístek na vlak.
27. 9. 2016 úterý
„Praha dnes tam a zítra zpátky prosím.“ Paní za přepážkou chvíli počítá, aby nám dala tu nejlepší variantu. Zaplatil jsem a vracím se do haly. Náš vlak už stojí přistaven. Míříme ke 3. nástupišti. Chvilku po obsazení kupé a umístění batohů na police se vlak rozjíždí.
Cesta nám ubíhala klidně. V Praze pak pozorujeme jednoho z našich zítřejších soupeřů. Helmovský jez. Dnes nevypadá hrozivě. Na Masarykově nádraží kupujeme lístky na MHD a jdeme na tramvaj. Nastupujeme do 3, která nás dovezla až ke skautskému domu. Podchodem překonáváme rušnou silnici. A hned jsme u domu. Tady nás čeká tatínek Buriánků. Jdeme se ubytovat do klubovny. Tady si odložíme si batohy, každý si najde svoje místečko ke spaní a jdeme zbaštit nějakou večeři. Mezitím přijíždí Nemo s lodí. Vozík uklízíme do zahrady. Potom si podrobně procházíme zítřejší trasu, každý most, každý jez. Nemo se odebírá na kole na prohlídku trati. Ostatní se pomalu ukládáme ke spánku. Zítra nás čeká náročný den.
28. 9. 2016 sobota
Budík se mě snaží ze všech sil vyrvat ze spánku. Chvíli mu to trvalo, ale podařilo se. Co? Tři čtvrtě na šest? Vstávám a jdu spáchat hyenu a připravit čaj na snídani. O šesté budím zbytek mužstva. Dáváme si ranní snídani. Připravujeme potřebné věc na loď. Krátce po sedmé hodině odcházíme na tramvaj. Tramvaj nás veze na Palmovku. Dál pokračujeme metrem. V odjezdové hale budíme pozornost. Kluci ještě nikdy neviděli metro. Krtek linky B nás veze až na Smíchovské nádraží, kde potkáváme pražské skauty. No alespoň máme průvodce. Dál pokračujeme jednu stanici autobusem, který nás vyhodí na konci Císařské louky. A tak ťapkáme po svých ke stadionu vodních sportů.
Prvním potřebným krokem je zaregistrovat posádku. Tik se tedy odbírá na registraci. Vystojí si frontu. Na konci už má startovní číslo 200. Tak uvidíme, jestli nám přinese štěstí. Mezitím dorazil Nemo s tatínkem a lodí. Tu vykládáme. Kluci se mezitím převlékají do vodních věcí. V 9:30 probíhá zahájení závodu a výklad trati. Po výkladu začínají pomalu startovat první kategorie. Musíme splašit někoho, kdo přejme loď. Naštěstí jsem potkal rychle Píšťalku. Chudák si stěžovala, jak prostě nemůže některé vybavení uznat. Třeba lano pro vyvázání lodi. „To mají jen takový špagátky…“ „Nebo já jsem kupoval kvůli tomu speciální plovoucí…“ Zatraceně! Kde je to lano? Nemo! Okamžitě volám Nemovi. No jo, odvázali jsme ho od vozejku a hodili do kufru. „Přivezu!“ ozvalo se do telefonu. A tu přišel Jack. Tak jsme ho poslali na začátek Císařský, aby lano vyzvedl. 20 minut do startu. Vše jsme do 10 minut zvládli a mohli jsme na vodu.
Řadíme se do startovní linie. Rozhodčí kontroluje, zda jsou přítomny všechny posádky. Pak nás ještě rovnají a v 10:30 se ozval startovní výstřel. Bum! A to se strhla tlačenice a zápas o nejlepší místo na řece. Nebyli jsme nejrychlejší a tak se dostáváme až do druhé poloviny startovního pole. Vedle nás jede Itoša z Liberce a tak se trošku špičkujeme a popoháníme svoje posádky. „Chlapy, přece nechcete, aby vás pojely holky?! Makejte!“ A to už máme před sebou první železniční most. A tak se naše lodě přetahují o lepší příčku. Před prvním jezem jsou na tom o kousek lépe holky a raději je gentlemansky pouštíme do propustě. To ale neznamená, že bychom zaháleli. Hlásíme rozhodčím Koblížkovi a Sepce svoje číslo a ti nás povzbuzují. V propusti makáme jako ďasi, abychom se přes vlny dostali co nejrychleji a s co nejmenší ztrátou. Nabrali jsme trošku vody. Normálně by to asi nestálo za řeč, ale při výkladu hlásili, že na Staroměstském jezu je to ještě o třetinu horší. Zip ji preventivně vykyblíčkoval. Pod mostem Legií už množství vody nestojí ani za řeč. Pořád jsme v patách Itošy posádce. Za chvilku budeme před dalším jezem. Staromák. Tlapka opět hlásí svoje číslo a to už nás pohltila šlajsna. „Makejte!“ Dostali jsme skvělou posilu v podobě proudu pod jezem a předjíždíme holky. Podjíždíme Karlův most. Ani jsem si nevšiml jak ze spoda vypadá. To už Čudlík hlásí, že nemůže. Co? K čertu tohle není nedělní procházka po kolonádě. Tohle je závod! „Koukej se hejbat, lemro!“ Jo asi jsem ještě neprozdaril, že mé hlasité pobízení čtyřech „motorů“ se s námi neslo prakticky celou cestu. Tady se nám nepodařilo úplně zmáknou přesně trasu. Druhá strana pilíře je taky sjízdná. Lodě na obzoru žádné. Mánesův most. Už jen pár… Pod Štefánikovým mostem už se rýsuje další jez. Helmovský. Není obtížný, ale dlouhý. Sjíždíme první schod, radu nižších stupínků, vše končí retardéry. Najeli jsme si dobře, takže můžeme pokračovat. Zdravíme záchranáře Pytlíka a Honzíka z Jablonce. Už zbývají pouze dva mosty. Přesouváme se z jedné řeky na druhou abychom projeli mezi bojkou a pravým břehem. Další loď se nám až do cíle nepodařilo pojet. Ale před Hlávkovým mostem jsem málem dostal infartk, kdy za sebou slyším loď, která se šinula jak z kopce rozjetá lokomotiva. Ty jo, že by se holky pochlapili? Ne. To byli stíhači z další roverské kategorie. Prosvištěli jsme cílem kousek za nimi.
Po projetí cílem jsem ještě chvíli rozdýchával náš výkon. Odhadovaný čas (hrubě odečteno podle mých hodinek je 49 minut. No na to že to v sobotu bylo 1:05 h, tak určitě zlepšení). Vystupujeme z lodi a pak jí vynášíme za pomoci dalších borců na břeh. Přenesli jsme pramku jen přes cestu a tam jsme se za chvilku potkali s Nemem. Sundaváme vesty, vracíme startovní číslo. Výměnou jsme dostali stravenku na buřta. No tak to si jdeme nacpat bříška. Když jsme se najedli a napili, převlékli jsme se do suchého oblečení. Jack nám udělal pár fotek z cíle Naložili jsme Nemovi pramici Marabu na vozík a rozloučili se. My ještě posečkáme na vyhlášení výsledků. Mezitím jsme se zastavili u stánku vodní záchranky, kde si kluci mohli vyzkoušet oživit anduláka Pepu. Dostali jsme za to pexeso, puzzle a plakáty do klubovny. Během toho přikvačil Kosmos až z Norska. Kolem 14 hodiny už jsme se začali štosovat k vyhlášení výsledků. vyhlášeny byly vždy nejlepší posádky v dané kategorii. My jsme skončili na 16. místě s časem 0:48:34 hod. Nejlepší dívčí posádkou v naší kategorii byla Itoša s holkama. No nezbývá než gratulovat vítězům a vzdát holt poraženým, že byly důstojnými soupěři.
Po vyhlášení jsme si vzali batůžky a vyrazili na vlak domů. Cestou na nádraží jsme si užili odměnu za čas pod 50 minut – zmrzku pro všechny. Vlak nás dovezl kolem 18 hodiny.
První účast na závodě Napříč Prahou – přes tři jezy nebyla špatná. Právě se mi honí hlavou, zda vůbec někdy nějaká posádka z Děčína startovala v tomto závodě. Možná jsme historicky první. Oproti tréninku jsme se zlepšili. Něco asi pomohly jezy, ale zkrácení času o 17 minut není málo. Odnesli jsme si zážitky, atmosféru i ponaučení, že lepší výsledek nebude zadarmo a bude potřeba na sobě dál pracovat.
pisálek Tik
PS: Děkuji Nemovi za doprovod, fotky a čas, které nám věnoval. Jackovi za fotky a podporu. Tatínkovi Buriánkovi za fandění a Kosmosovi za překvápko.
Fotogalerie 2016_09_28 Napříč Prahou – přes tři jezy od Nema fotil Nemo
Fotogalerie 2016_09_28 Napříč Prahou – přes tři jezy od Jacka fotil Jack
Účastníci:
Nejdeto, Tlapka, Zip, Čudlík, Tik jako závodní posádka č. 200
Nemo, Jack, Kosmos
a hromada dalších skautů a skautek ze všech koutů naší země
