Letos jedeme na putovní tábor na vodu a nebudeme mít příležitost udělat táborový oheň, u kterého by bylo možné složit slib a ocenit snahu a píli těch, kteří se snažili při plnění stezek, odborek či jiných úkolů. Připravili jsme proto na poslední víkend skautského roku přespání na našem tábořišti na Maxičkách u Králova mlýna, abychom se společně sešli u táborového ohně.
Sobota 30. 6. 2018
V sobotu po deváté hodině jsme se sešli u nádraží, abychom vyrazili na Maxičky. Autobus nás nahoru dovezl za chvíli. Cestou ze zastávky do tábora jsme si povídali, trhali borůvky. Našli jsme také pěknou soušku, která by mohla být vhodná na topení. Oklestili jsme ji, rozpůlili a vzali s sebou. Zastavili jsme se u pramene Vietnamu a tam jsme zase sbírali borůvky. Za občasného hekání jsme donesli lehkou soušku až do tábora. Odložili jsme ji u táborového kruhu a šli si nacpat bříška. S prázdným se totiž těžko pracuje. Během oběda dorazil Čudlík, Nejdeto a Zip. Společně jsme se posadili u ohýnku, kde jsme vařili a pověděli jsme si o tom, jak bude večerní slavnostní oheň probíhat.
Po obědě jsme si rozdělili práci na přípravě ohně. Někdo nosil z lesa klestí, další se vypravili na smůlu, Nemo s Tikem rozřezali soušku a postavili hranici. Tik upravil táborový kruh. Kluci donesli z lesa klestí. Společnými silami jsme jej nalámali a napěchovali do hranice. Nemo vršek přikryl poleny a hranici uzavřel. Připravili jsme dřevo na přikládání a poklidili kolem ohně. Kluci zatím ohřáli smůlu a společně jsme vyrobili fakuli. Do večera zbývalo ještě dost času. Ten jsme si zkrátili vycházkou ke studánce pro vodu. Od ní jsme pak pokračovali k Markétinu pramenu, k pramenu Sedmilhářů, pod převisy a vrchem zpátky do tábora. Po návratu jsme si zahráli pár dobývacích her. Kolem sedmé hodiny jsme si připravili večeři. A po ní se převlékli se do krojů.
Po osmé hodině večerní jsme se sešli u jídelny. Nemo už měl nachystané věci pro rozdělání ohně. Sestoupili jsme se kolem něj a on začal za pomoci luku třít dřívka o sebe. Po chvilce začal z pod dřívek stoupat kouř. Přestal vrtět a zkontroloval jestli vznikl žhavý základ pro náš oheň. Podařilo se. Přesunul žhavé do hnízda z koudele a rozfoukával. Přidal drobné klestí trošku zafoukal a přidal točení nad hlavou. Chytlo to. Rychle uložit vše na zem a přiložil drobné klacíky. Od ohníčku, který vznikl čistou cestou zapálil fakuli. Společně jsme se přesunuli ke slavnostnímu ohni. Obešli jsme dokola kruh. Nemo vstoupil dovnitř a podpálil hranici z každé strany. Poodstoupil a tu se rozezněla Červená se line záře. Oheň se rozhořel.
Tik nás přivítal u slibového ohně. Potom vhodil do ohně uhlíky z předchozího ohně. Tento symbolický akt nás spojuje se všemi, kteří oddílem prošli. Vždyť vhozený uhlík hořel v předchozím ohni. A před tím zase. Uhlík byl vhozen do našeho ohně již v roce 2012 a Tik jej přivezl z Kapitánské lesní školy, kde se tato tradice drží v podstavě od počátku skautingu. Propojuje nás tak se skautskou historií. Připomněl také 100 let naší republiky a i toho, že skauti stáli vždy po jejím boku a byli nápomocni v dobách dobrých i zlých.
Po vhazování uhlíku předal Tik šátky nováčkům – Matyášovi a Ondrovi, kteří ode dneška nohou šátek nosit vždy. Dál vyhlásil bodování posádky Mečounů za červen, ale také za celý skautský rok. V ročním bodování se umístili 1. místo Zip, 2. místo Nejdeto, 3. místo Šimon. Dále předal Šimonovi diplom za splnění Nováčka.
Přistupujeme k pálení přezdívek (tento výraz je poněkud nepřesný, ale už je vžitý). „Spaluji své civilní jméno … a přijímám skautskou přezdívku …“, zaznělo celkem 4x. Po každém byla do ohně vhozena kůra s nápisem svého jména a tak přijata skautská přezdívka. Tlapka, Nejdeto, Čudlík a Zip. To jsou teď nová skautská jména.
Dalším bodem bylo předávání služebních let. Každému, kdo je má kde nosit, byly připnuty na levou kapsu další lipové lístky.
Hlavní část programu je na spadnutí. Nováček Šimon splnil podmínky pro složení vlčáckého slibu. Všichni povstali. Z druhé strany laviček vyrazil Zip směrem k Šimonovi. „Šimone jsi připraven složit vlčácký slib?“ „Ano, jsem“ společně přešli ke kapitánovi. „Bratře kapitáne, přivádím Ti nováčka ke složení slibu.“ „Děkuji, Zipe!“ Zip se vrátil zpět. Tik se Šimonem se přesunuli ke státní vlajce. Podali si levici. „Slibuji, že se vynasnažím…“ zněla slova slibu do zvuku praskajících polínek. Tik předal Šimonovi slibový odznak, šňůrku s píšťalkou.
Jako poslední bod programu bylo předávání odborek – Šimon získal odborku ministranta a Zip školního prospěchu.
Nemo přinesl kytaru a ještě jsme chvíli jsme zpívali a hráli.
Po skončení programu ohně jsme zašli ještě ke studánce pro vodu. Od ní odbočil Tik na paseku, kde byla vidět ještě barevná večerní obloha. Stejně nejhezčí obrazy umí příroda sama. Vraceli jsme se už za šera. Zalezli do chajdy a do spacáčků. Nemo s Tikem ještě na dobrou noc zapěli píseň trpaslíků. A teď už dobrou.
Neděle 1. 7.
V sobotu ráno jsme se probudili do slunečného dne. Sluníčko prosvítalo přes škvírky. Vstávat se nám moc nechtělo, ale vylezli jsme, abychom všechno ráno stihli. Někomu byla v noci zimička. No to je Holenkové smůla, když spíte v tom, v čem jste včera běhali venku. Škoda, že jsem večer opakoval, že se máte do spacáku převléknout do suchého oblečení. Nemo se šel vykoupat do potoka a potom rozdělal oheň. Ostatní se zatím vyhrabali ven. Udělali jsme si snídani, kterou jsme zbaštili.
Po jídle jsme se dali na balení a úklid, aby po nás na místě nic nezůstalo. Tik šel se Šimonem vybrat uhlík ze slibového ohně na památku. Předal jej ve sklince s nápisem Vlčácký slib, 30. 6. 2018. Sám pak uložil několik uhlíků pro příští oheň. Mezitím si rodiče vyzvedli Čudlíka. Krátce po deváté hodině jsme vyrazili na Maxičky na autobus. Cesta mám chvíli trvala, ale stihli jsme dojít tak, abychom si na Maxičkách dali ve Dřeváku limču. Ze zastávky nás pak dovezl autobus do Děčína.
sesmolil Tik
Fotogalerie 2018_06_30-07-01 slibový oheň od Tika a Nema
Účastníci:
Čudlík, Matyáš, Nejdeto, Ondra, Šimon, Tlapka, Vašík, Zip
Nemo, Tik
