Expedice La Grace

Zatím co oddíl usilovně odvážel léto a absolvoval závod Napříč Prahou přes tři jezy, kapitán Tik vyrazil na expedici. Určitě se tam jen tak bez cíle poflakoval, to je jisté! Nebo to bylo všechno trošku jinak?

No tak napůl.

Než bych to všechno sepsal, tak jsme si dovolil využít deníku expedice od Vaška Zedínka (kapitána přístavu RETRA, Brandýs nad Labem) a také zápisků z lodního deníku La Grace. A je to dlouhý…

Prolog
1. 1. 2016 Porto Fereiro, Elba
Máme za sebou bujarou oslavu Nového roku a za pár dní skončí naše plavba na lodi La Grace. Záležitost, která se ještě před nedávnem zdála jako nerealizovatelný sen. Já sedím na palubě a kochám se krásou této lodi, v hlavě pomalu ale jistě hlodá červíček pokušení… a hlodá… a hlodá…
Přichází Péťa a já ji s otázkou v hlase říkám: „nebylo by to krásný, kdyby tady s námi byly oddílové děti?“  Na ten pohled jakým se na mne podívala, na ten asi nezapomenu (bylo to něco jako „ty si se snad zbláznil“).

Jarní brigáda na loděnici
Sedím v kolečku rodičů a nesměle se ptám, jestli by nám děti na akci byli ochotni „zapůjčit“ Účastnický poplatek není z těch nejnižších, celá akce na moři, daleko od domova (což o to, děti to zvládnou, ale co maminky a tatínkové). První krok je venku. Až překvapivě pozitivní reakce mne utvrzují v tom, co už půl roku potají plánuju. SMS od jedné z maminek ve znění: „Vašku jsi magor“ v zápětí doprovázená druhou ze stejného telefonního čísla a ve znění: „Ale Viky jede“ mluví asi za vše.

Během relativně krátké doby máme s kapitánem lodi Pepou Dvorským domluven termín naší plavby. Den D je stanoven – Expedice La Grace 2018 vypukne v pátek 21. září 2018… máme rok a půl na přípravy.

pátek 21. 9. 2018

Poslední týden před odjezdem, je ve znamení horečných příprav a dodělávání všeho potřebného co jsme nestihli udělat dříve .. vybrat peníze, vyměnit na Eura, lodní deníky, nákup vysílaček, trika na akci. Přichází pokyn z lodi ať přivezeme český chleba a buřty No není toho málo čas běží jak o závod.
A už je to tady zavíráme dveře od domu a s pocitem, že snad máme vše vyrážíme na sraz do Brandýsa. Na místě už na nás čeká Honza s Mínou a Matějem a kapitánův starší syn Pepa. Další účastníci expedice La Grace 2018 doráží v zápětí.
Je půl osmé a směrem od Neratovic se k nám žene něco tajemného. Koukám na telefonu na meteoradar a ve 20:00 máme být v červeném poli docela silné bouřky. Ve stejný čas jako je naplánován příjezd našeho autobusu.

19:45  Blesky jsou už skoro nad námi a já volám panu Petříkovi (majitel autodopravy) jak to s autobusem vypadá. Odpověď, že chlapi vyrazili tak, aby u nás v osm byli mne lehce uklidňuje. V zápětí mi zvoní telefon znovu. Autobus je prý už na mostech. Při pohledu na hru blesků a zvedající se vítr mne napadá, že tohle bude o chlup.
19:50 Autobus přijíždí a dávám pokyn k naložení bagáže. V zápětí slyším Pytlíka, že to bude chtít zrychlit, že začíná padat… a dost 20:05 Nemožné se stalo skutečností – veškerá bagáž je naložena, všichni účastníci sedí na sedadlech, a většina rodičů se snaží v hloučku pod kouskem střechy nádraží schovat před deštěm. Tak ještě zamávat a AHOJ za týden.

sobota 22. 9. 2018

Teď si dovolím lehce přeskočit cestu autobusem. Ono vlastně není ani o čem psát. Klasický nudný přesun z bodu A do bodu B (i když na vzdálenost cca 1200km).
Po příjezdu na místo, kam až je schopen zajet autobus, vykládáme bagáž a já volám naší motorizované spojce Zdeňkovi Šifaldovi, že jsme na místě. Ještě než vyložíme všechno, už je u nás a po krátkém rozdělení, kdo co ponese a co komu bude odvezeno autem už jen děláme jednu společnou – fotku a s lodními pytli na zádech vyrážíme směr zátoka Baratti. Pro některé jedince celkem vysilující přesun celé dlouhé 3km
A už je to tady. Kolem poledne se před námi otevírá zátoka a na pozadí špičky poloostrova se houpe náš nový dočasný domov. Máme zhruba tři hodiny do nalodění – posádka potřebuje trochu klidu na přípravy V tomto mezičase se k nám připojují Smíšek a Michal, kteří dorazili autem s rodiči z Belgie.
Co jiného než vodní radovánky ve vlnách středozemního moře mohlo vyplnit tuto čekací dobu. Kolem třetí hodiny již ale stojíme nastoupeni u mola v Porto di Barrati a čekáme na člun co nás postupně odvozí na loď.
Naskládat 27 malých námořníků do útrob Půvabné je trochu oříšek, ale po konzultaci s Pepou (kapitánem) a Romčou se to po chvilce daří a malé postavy postupně mizí v útrobách lodi.
Jsme ubytováni a po krátkém představení posádky se Romča ujímá první instruktáže k našemu fungování na lodi. Informací není úplně málo, ale jsou to informace důležité a nacpat je do hlaviček je holt potřeba.
Kuchař Tonda už poctivě chystá večeři a my se jdeme opět koupat. Tentokrát už to není na pláži, ale přímo z boku lodi. Skáčeme, šnorchlujeme a prostě blbneme . První večeře na lodi je výborná polévka, což ode mne, jakožto zarytého odmítače tohoto typu potraviny už asi něco znamená .
Zbytek večera je věnován prvnímu společnému kytarohraní pod dohledem krásně svítícího měsíce.

Z lodního deníku La Grace: Den střídání. Odjíždí další skvělá parta. Upluli jsme spolu kus světa. Jediné co mě mrzí je to, že jim tak strašně málo foukalo a přitom na palubě bylo 90% lidí, co je schopných lézt a plachtit ve velkém stylu.
Po nich nastoupila parta 27 dětí a hned začalo foukat. Dnes se ale nikam nepopluje. Čeká nás hodně učení – máme tu další námořní školičku.

neděle 23. 9. 2018

Probouzím se cca 2 minuty před píšťalkou budíčku. Loď se celou noc krásně kolébala na hladině zátoky a minimálně mě se spalo krásně. Zpod deky se mi tedy vůbec nechce. No nic, pokud chceme stihnout vše, co máme na dnešní den naplánováno, tak holt hurá do toho …
První ranní nástup na lodi. Kapitán spokojeně spí ve své kajutě a já po poradě s bocmanem velím přesně s úderem osmé hodiny ke vztyčení státní vlajky. Vzhledem k faktu, že je snídaně na lodi běžně vydávána právě v osm, tak celá posádka již netrpělivě čeká na svůj ranní příděl energie. Neztrácíme tedy čas a tak jak jsme v krojích se vrháme na její zpracování.
Státní vlajku máme sice vyvěšenu, ale ta vodních skautů a naše přístavní, ještě stále na své čestné místo čekají u mne v kajutě – není je kam pověsit. Po krátké poradě s Pepou a nafasování patřičných propriet si oblékám sedák a jako první z naší posádky se pomalu ale jistě (tedy o jistotě by se asi dalo pochybovat) vydávám šplhat do ráhnoví. Místo pro uvázání kladky na lanko našich vlajek je asi dva metry nad úrovní koše. Po chvilce sebepřemlouvání se mi podaří kladku přivázat a je čas na to, pokochat se výhledem. Naši plavčíci zatím skotačí ve vodě a já si na lanku co jsem vytáhl sebou nahoru, nechávám poslat foťák, ať máme taky nějakou tu fotku zezhora.
Ale nejsme tady jen na výletě a tak se slova opět ujímá Pepa a vzduchem létají pojmy jako hlavní košová plachta, přední stěhovka, čeleň, brám …atd. Na tvářích některých našich plavčíků se začíná objevovat až výraz zděšení. Asi když si uvědomí, že toto všechno jsou pojmy, které by si měli zapamatovat
Já mezi tím vyvěšuji naše zbylé vlajky – loď je definitivně „naše“.
Pepa ale není diktátor (až takový) a tak hned po výkladu zkouší rychlé zopakování, odměnou za správnou odpověď jsou dublony do posádkových měšců (no neber úplatky, neber úplatky, neber úplatky…). Plavčíci mají svou porci výuky, pro tuto chvíli skoro za sebou, na starost je dostali nejstarší z každé z jejich posádek. Společnými silami se připravují ke zkoušce z uzlů.
No a na řadě jsme my – vedení výpravy Oblékáme se do sedáků a dle pokynů Pepy se vydáváme do předního koše. Pepa si dle jeho vlastních slov potřebuje ověřit jak jsme na tom a do jaké míry jsme použitelní ve výškách. Pokyn zní jasně, vylézt do koše, přelézt na druhou stranu a opět dolů. Ukazuje se lehká výhoda toho, že jsem to dnes již jednou absolvoval a tudíž vím, kam se mám cvaknout a kde a za co se můžu chytit a tudíž se mi tam leze o poznání lépe. Přelézám koš a sedám si na ráhno. Postupně lezou další a dle Pepových pokynů u nich kontroluji postup jejich jištění při cestě z koše dolů.
Plavčíci se koupou a zároveň si plní další ze svých kadetských zkoušek – tentokrát je to obeplavaní celé lodi. U několika málo z nich to chvílemi vypadalo na boj o holý život, ale boj to byl úspěšný a tento úkol mají splněn všichni.
V době našich aktivit, nám kuchař Tonda připravil výborný oběd a my posílení svou porcí jídla, už netrpělivě čekáme na vyplutí ze zátoky. Je tu hezky, ale stát na kotvě, jsme sem nepřijeli.
Kolem druhé hodiny odpolední vytahujeme kotvu a na motor odjíždíme ze zátoky. Chvilku na to již spouštíme přední košovou stěhovku a hlavní stěhovku a za větru 22kn vyrážíme směr Elba. Plavbu na metr vysokých vlnách si užíváme. Loď uhání rychlostí něco málo přes 6 uzlů a přídí rozráží vlny. Skoro všichni naši plavčíci jsou shromáždění u příďového zábradlí a v některých chvílích nám tam tvoří takový malý lidský vlnolam
Ale každá sranda jednou skončí a my kotvíme v přístavu Portoferraio. Tonda, Pepa, Romča, Péťa a Tik vyráží doplnit lodní spíž a my ostatní na rychlou prohlídku města a na zmrzlinu. Na loď se dostáváme zpět až za tmy a průběžně večeříme, a chystáme se na kutě. Pepa ještě vyplácí žold těm z plavčíků, co mají splněny patřičné zkoušky a se zpožděním velím ke spuštění stání vlajky .. ta by se sice měla spustit se západem slunce, ale to jsme ještě zkoumali město.
V deset hodin velím večerku – máme toho za celý den dost a zítřek bude zase určitě náročný.

Z lodního deníku La Grace: Celé dopoledne se učíme a cvičíme v lanoví. Není to snadné, protože nám nedorazil nový bocman a tak si tohle řemeslo oživuju já, jako za starých časů před 8lety.
Po obědě vyplouváme. Fouká 26kn a tak taháme jen stěhovky. Loď se rozletěla jako pták. Děti si užívají mlácení přídě do vln a cákání na ně a my si užíváme jachting – konečně.…
Odpoledne děti navštívili pevnosti v městě Portoferraio a vyrazili po stopách Napoleona. Já, Romča a kuchař jsme vyrazili na nákup potravin na týdenní plavbu. Zážitek z 2 hodinového pobytu v supermarketu nemá cenu popisovat
Na noc zůstaneme na kotvě schovaní tady v zátoce.

pondělí 24. 9. 2018

Probouzím se s tím, že opět ještě před nástupem musím do lanoví. Lanko na zavěšení našich vlajek to nevydrželo a je potřeba dát nové. Začínám tedy den tím, že se oblékám do sedáku a šplhám opět nahoru.
Drobotina vylézající z podpalubí o mne neví a na mé halasné Ahoj se rozpačitě rozhlíží kolem dokola a přemýšlí odkud, že to na ně volám. Když zvednou hlavičky, tak se pro změnu ozve: „co tam zase děláš?“
Co bych tam dělal. Je mi tu hezky.
Ranní nástup má na povel Prezident. Je to vůbec poprvé co má velet nastoupené jednotce a je to znát , ale je potřeba se to naučit, třeba to bude jednou on, kdo si podobnou akci vymyslí ..kdo ví.
Pepa s Romčou a strojníkem opět vyráží do města. Stále řeší problematický lodní motor na motorový člun. My se vrháme na výcvik naší drobotiny. Tentokrát poprvé lezou do lan i někteří z nich. S Pytlíkem natahujeme jistící lana a já s Alešem lezeme do koše abychom mohli pomáhat radou a rukama s překonáním této nástrahy. Postupně se do koše a zpátky na zem dostali následující plavčíci: Adam, Dominik, Anička, Johanka, Prezident a Rozinka. Poslední zmiňovaná se dolů dostala v době, kdy loď již byla připravené k odplutí. Ve chvíli, kdy Rozinka vylezla do koše, se vrátil náš motorový člun a Pepovi slova :“Odplouváme , a hned!“ Byla dostatečným impulzem pro nás všechny abychom naše aktivity na lanech ukončili. Pepa se vrátil s tím, že se žene bouře a že je potřeba zmizet s Portoferraia pryč. Plavčíci jsou dole a my dospělí se pro změnu drápeme zpět do lan. Je potřeba odgasketovat přední plachtu
Vyrážíme a opět si užíváme trochu toho námořního jachtingu. Naše dnešní cesta míří do zátoky Marina di Campo. Cestou ale chceme stihnout potápění k vraku lodi Elviscot. Cestu nám krátí Pepa a jeho další hodina námořní školy. Plavčíci se seznamují s pojmem MOB (muž přes palubu) a s tím jak mají postupovat, když se něco takového stane. No nebyl bych to asi já, kdybych si zase něco nevymyslel. Ptám se Pepy na praktickou zkoušku a v zápětí již skáču přes přední palubu. Vynořuji se a volám o pomoc (s pusou plnou slané vody to jde překvapivě špatně) a snažím se na sebe upozornit máváním rukama. Loď mi pomalu, ale jistě odplouvá. Záchranný kruh mi letí vstříc relativně brzy (i když mohl by letět dále ), ale co se děje na palubě lodi dál, si vlastně mohu jen domýšlet. No nicméně po chvilce se loď začíná obracet a pluje si pro mne. Kdo stojí u kormidla nevím, ale svou práci dělá více než dobře. Příď lodi mne míjí tak akorát abych se za schůdky co jsou na pravoboku hravě vyhoupl nahoru a to vlastně bez jediného plaveckého tempa.
Námořní škola může pokračovat a mě alespoň není vedro
Elviscot byla nákladní loď, která převážela stavební dřevo z Neapole do Marseille. Při bouři a současné poruše motoru, byla vržena 10. ledna 1972 na skalisko Olgiera, cca 100m od pobřeží.
Bereme ty co se chtějí zkusit podávat a hromadně vyrážíme k místu, kde vrak leží. Plavčíci zkouší zahlédnout co největší část vraku a my dospělí pro změnu zkoušíme neztratit z dohledu ani jednoho z plavčíků. Na nějaké potápění minimálně u mne není čas. I přes to ho alespoň z úrovně hladiny vidím. A to ve chvíli, kdy se někdo z mladších ke mě přimotá se slovy: „a můžu se potopit?“ .. no zejména tyto mladší si hlídám i sledováním pod vodou. Ale zvedá se vítr. Pepa hlásí, že by bylo fajn se vrátit na loď dřív než nám odplave . Vyrážíme tedy patřičným směrem a ve vlnách co se začínají zvedat to chvílemi není nic dvakrát příjemného .. naše Labe to prostě není. Sharky to jistí z lodi a pro jistotu spouští na vodu člun a jede za námi. S jistotou doprovodného plavidla se na loď všichni dostáváme a v rychlosti se přesouváme směrem na naše dnešní plánované kotviště. Cestou si svoji malou námořní maturitu skládají zejména Péťa a Iveta, beze ztráty kytičky zagasketovali pod dohledem Sharkyho, levou stranu přední plachty. O tom co se v té době dělo na pravé straně, straně Pytlíka a Aleše, o tom nechť dějiny mlčí… za vše mluví snad jen hláška Aleše nakloněného přes ráhno:“jak tam mám dopr…. uvázat uzel, když se oběma rukama držim“.
V Marina di Campo házíme kotvu na 50metrech řetězu. Loď si ale postavila hlavu a kotva se nechce zaseknout, stále splouváme metra za metrem zpět na volné moře. Po chvilce laborování čím by to mohlo být dává Pepa povel k vytažení kotvy a popojíždíme více do zátoky. Tady už kotva drží , ale pro změnu jsme tady méně chráněni před větrem. V tomto mezičase dostávají plavčíci večeři. Loď se houpe a některým členům naší posádky se začíná bouřit žaludek. Dnešní noc bude asi tvrdou zkouškou odolnosti. Ale jsme skauti a navíc vodní, My něco vydržíme. (ono nám taky nic jiného nezbývá)

Z lodního deníku La Grace: Dopoledne cvičíme děti na lodi v plavání, lezení po stěžni a všech možnych bezpečnostních věcech na lodích. Umí si nasadit vesty ale i vytáhnout člověka který přeletěl palubu a skončil v moři. Vše učíme teoreticky, ale zkoušíme prakticky. Za plavby na plachty jsme poprosili jednoho z vedoucích aby vyskočil a děti pak ukázali co musí udělat pro jeho záchranu. Vašek byl do 5 minut zpět na palubě.
Plavby s dětmi jsou super, ale bude to chtít nějaká vylepšení La Grace. Například na schodiště a lodní průchody bude třeba nainstalovat semafor – 27 dětí se tu totiž neustále pohybuje tam a zpět.
prohlídku. Zatím je krásně ale předpověď počasí není příznivá.
Odpoledne házíme kotvu u vraku lodi Elvis Scott. Všechny děti bereme na snorchl na jeho prohlídku. Při návratu na loď se v minutě mění počasí – přichází bouře. Vše jsme rychle zvládli, zvedáme kotvy a jedeme se schovat na jižní stranu ostrova.
Noc přečkáváme v Marina di Campo. Celou noc jdou ještě jižní vlny, ale vítr tu není, takže až na houpání je vše OK. Celou noc děti drží kotevní hlídky. Všichni jsou zodpovědní, protože vědí, že to není hra.

úterý 25. 9. 2018

Houpání lodi mne opět probouzí krátce před Tondovou píšťalkou (asi začínám najíždět na „lodní režim“ i podvědomě). A začíná každod…enní kolorit…do kroje a na nástup, snídaně a jelikož jsme včera nestihli vyplatit našim plavčíkům jejich žold a vzpoura je to poslední co tady potřebuje, tak napravujeme i tuto křivdu.
Od Viky padne věta: „Nechci domů, musela bych si rozčesat vlasy.“
Na celé dopoledne vyrážíme na výlet do velkého akvaria. Pepa s Romčou jdou s námi a jejich poutavý výklad prostě nemá chybu. Navíc, kdo může říct, že si pohladil žraloka, nebo rejnoka . Tenhle výlet nás stál 205 EUR což není úplně málo, ale troufám si říct, že to stálo za to.
Během postupného návratu na loď se hospodářská vachta ujímá své role a chystá vše potřebné k obědu a ta bocmanská pro změnu uklízí loď. Většina těch co mají volné ruce, se snaží, splnit si další ze zkoušek co jsou na ně nachystány v jejich lodních denících.
Dle kapitánových plánů bychom po obědě měli vyplout. Vlny co s námi, ale neustále pohupují, nám napovídají, že venku na moři to fouká podstatně více…
Tonda nám k obědu připravil rizoto. Celý kastrol zmizel v propadlišti dějin opravdu záhy V zápětí se ozvala rána a my jsme opět o zkušenost bohatší – skládat špinavé talíře do jednoho komínu, to není na houpající se lodi, vůbec dobrý nápad. Výsledkem tohoto pokusu je, že lodní kuchyně na LaGrace je ode dneška o cca 10ks talířů chudší
Všichni užíváme poledního klidu a někteří z nás již netrpělivě čekají na povel k vyplutí. V Marina di Campo je sice hezky, ale tady už to známe…¨
Je 14:46 a krátce poté, co jsem dopsal tyto řádky, tak Sharky hlásí zvedáme kotvu .. běžím …
Přeplouváme o pár zátok dál a to zátoky Golfo di Lacona (jsme tedy na jižní straně Elby). Dnes ještě chceme stihnout nějakou tu koupačku, dotáhnout resty ze dnů minulých v lezení zbylých plavčíků na koš a konečně chceme také provětrat Čmelíka (dřevěnou lodičku co nám leží na otočená na palubě).
Opět šplhám do koše a tahám jistící lana. Tato kratochvíle už je pro mne skoro rutinou a minimálně cestou nahoru pod koš už to dávám bez jištění. No, ale na brám to ještě není. Na lezení se se mnou chystají ještě Péťa, Iveta a Aleš. Tik bere část dětí na blbnutí do vody a Pytlík s Pepou a Sharkym spouštějí na vodu Čmelíka.
Celé odpoledne plavčíci na střídačku buď lezou, plavou, nebo jachtí na vodě. Až na jednoho se i zbytek plavčíků do koše vydrápal, za což byli všichni odměněni nádherným pohledem na palubu lodi a celou zátoku.
Lezení se protáhlo až skoro do sedmé hodiny a minimálně my s Alešem nahoře ve větvích toho už máme docela plné zuby. Sluníčko již zapadá a vítr opět lehce zesílil alespoň tady nahoře to tak vypadá). Oběma je nám už docela zima. Ke spuštění vlajek velím ještě ze žebříku. A než se stihnu obléknout do něčeho teplého, tak už Tonda servíruje večeři. Pro jeho špagety by snad stálo zato i umřít. Dávám si postupně trojitou porci.
Po večeři se Péťa ujímá administrativy a zapisuje kdo z plavčíků má co splněno. A já píšu tyto řádky. Do podpalubí se nese zvuk kytary a zpěvu …

Z lodního deníku La Grace: Nakonec byla noc vcelku klidná, jen kamarád z lodi Bella mi z vedlejší zátoky napsal:
„Noc jsme přečkali, ale 4x jsme překotvovali a dnes jsme raději přejeli do mariny.“…
My jsme strávili půlden v mořském akváriu. Naší snahou bylo dětem nejen ukázat co žije ve Středozemním moři, ale hlavně jim ukázat, co je nebezpečné a jak se chovat v případě, že se tímto živočichem setkáme. Nešlo ale o strašení dětí žraloky. Naopak! Žraloci a rejnoky si tu děti hladily
Odpoledne přeplouváme do Golfo Stella. Není to daleko ale počasí stále není stabilní a dnes je naším cílem dostat všechny děti do koše na stěžni a naučit je plout na malé plachetnici – je to super….

středa 26. 9. 2018

je 7:30 a Tik mne budí s tím že je budíček. No tentokrát mé vnitřní hodiny selhaly.
Začíná již pátý den našeho dobrodružstí na lodi.
Tik se odhodlal k výstupu do koše
Jako první dopolední program je na naše kadety přichystán drobný testík ze znalostí typu plachetnic. Výsledek, bych si dovolil označit za takový drobný debakl. Pouze Matyáš dokázal určit všech 8 druhů lodí. Pojmy jako Bark, Briga, Škuner, Barketina, Brigantina a další jsou holt pro ně nové a natlačit je do hlaviček není úplně jednoduché.
Během dopoledne dále dozkušujeme plavčíky z dalších bodů jejich zkoušek.
Dnešek je spíše odpočinkovým dnem. Pepa jel na břeh vyvenčit Merlina (a jak tak tuším, tak si i mírně odpočinout od tohoto složení lodní posádky). Po návratu na loď nám oznamuje, že jsme opět vyvázli z bouře – o tom, že se na moři a kolem ostrova čerti honí víme už několikátý den a já jsem rád, že naším kapitánem je on. Jeho zkušenosti s mořem a místními podmínkami zde na Elbě se opět ukazují jako více než dobré. V okolních zálivech a marinách po celé Elbě jsou na tom podstatně hůře. Rozbité či poničené lodě nejsou výjimkou. Zatím co my se tady spokojeně pohupujeme.
Během dopoledne se ještě Pytlík ujímá teoretického výkladu k jachtingu. Vozit se ve Čmelíkovi je fajn, ale trocha té teorie k tomu proč to vlastně pluje, ta nikdy neuškodí (a navíc i toto odvětví je součástí kadetských zkoušek).
Já si svou chvilku poledního klidu opět užívám v hamace na přídi. V jednu chvilku koukám na naši kotevní bóji a v duchu si říkám, že má nějakou divnou barvu. A hele ona to není naše kotevní bóje, ale míč, který někomu uplaval. No přeci nenecháme kus gumy jen tak plout na moře. Skáču přes palubu a je náš.
Bedřich prohlásil: „Ten je nějakého Itala“, načež já odpovídám: „Ne ne, ten Byl nějakého Itala“.
Po poledním klidu si Pytlík bere další supinu na Čmelíka. Fouká jim docela slušný vítr kolem 20Kn.
Ale je načase se opět přesunout. Taháme kotvu a na plachtu vyrážíme směr pláž Kalamita.
Opět se přesouvám do hamaky a tentokrát sebou beru notebook a tyto řádky píšu zde. Kávička od Pytlíka jen dokresluje tvůrčí pohodičku.
Romča cestou přezkušuje plavčíky z rybiček co viděli včera na výletě v akvariu … jsem zvědavý na výsledek.
Dnešní nos strávíme na pláži. Kousek před cílem dává Pepa povel k vytažení plachty a tentokrát už se lan chápou naši plavčíci. Za dozoru a pomoci Sharkyho a Pepy mladšího je plachta za chvilku vytažená u ráhna a my na motor uháníme na vyhlídnuté kotevní místo. Dostáváme se mimo signál mobilních operátorů a mám takový pocit, že doma v ČR začíná u některých rodičů hra nervů … následujících cca 20 hodin od nás nedostanou ani čárku, o fotce na FB ani nemluvě
Aby to naši plavčíci neměli až tak jednoduché (a zároveň jsme ušetřili nějakou tu cestu motorového člunu), tak padá rozhodnutí, že na pláž doplavou. Lodní pytle jim pro tentokrát odvážíme na břeh ještě lodí, ale zpět už to bude včetně nich.
Pepa dává pokyn ke spuštění kotvy a navádí loď zádí ke břehu. Zádí proto, protože na tomto místě budeme navíc uvázáni 50m dlouhým lanem ke břehu.
Cestou tam jsem jediný, kdo plave včetně lodního pytle – je potřeba plavčíkům názorně ukázat, že to co se bude chtít po nich, prostě jde.
Na pláži nás čeká vyhrabat si patřičné místo na ležení od velkých kamenů. Celá je pokryta černým pískem a jak ráno názorně zjistíme na vysílačce a někteří i na svých mobilních telefonech, tak je to hodně železitý písek. Dále pak nanosit dřevo na večerní oheň. Na Elbě je rozdělávání ohňů zakázáno, ale jsme na místě, kde defakto nemá co chytnout, máme sebou hasící přístroj z lodi a proti nechtěným pohledům jsme chráněni skalami, tak to stejně jako mnozí před námi riskujeme. Opečené buřty jsou nám budou odměnou.
Už se vidím, jak sedím u ohně, když ke mě Iveta vede Adélku s tím, že si na lodi nevzala spacák. O tom již s Pytlíkem víme, stejně jako o tom, že si Tonda nevzal triku . Nicméně bylo potřeba počkat, až si tito dva zapomětlivci samy vzpomenou a přijdou se zeptat co mají dělat. Co by dělali – nic. Od toho tady mají mne. Když se ke zmíněným věcem přidá Pepova čelovka a hlavně vysílačka pro spojení s lodí, je mi jasné, že jdu plavat zase. Vysypávám svůj lodní pytel a dělám si z něj takový menší plovák. Při plavání na loď se jen modlím, aby Sharkyho nenapadlo vypouštět nádrže na špinavou vodu zrovna v této době. Zhruba od půlky cesty slyším z kapitánské kajuty slova Sharkyho, jak se snaží vysílačkou spojit s výsadkem. On ještě neví to, co víme my a tak to zkouší až do doby, kdy se dostanu na palubu a právě po vysílačce se ptám. Najít Adélky spacák je jednoduché (zůstal na postelích sám), ale najít Tondovo triko, to už je větší oříšek. Do teď vlastně nevím, zda jsem nakonec našel to správné.
Na pláži už na mne zbyly jen poslední dva buřty a kousek chleba. Moc dlouho ale na svou poslední pouť čekat nemuseli.
Už je tma a většina plavčíků si postupně kupodivu sama a bez povelu zalézá do spacáku a chystá se na kutě. Chystáme se tedy také. Ještě zkoušíme udělat několik málo fotek, ale bez stativu to moc nejde.
Usínáme pod hvězdnou oblohou a LaGrace, pohupující se kousek od nás, onu atmosféru pohody krásně dokresluje.

Z lodního deníku La Grace: V noci opět začalo foukat. Tentokrát ale kotva až tak nedržela. Za noc jsme cca 8 x popojeli. Nárazy větru naštěstí netrvali dlouho a tento záliv je velmi dlouhý a všude je mělká voda. Celou noc jsme loď hlídali. Ráno jsme byli o 150m dál, ale pohoda.
Dopoledne děti jachtili na čmeldovi. Fouká jako blázen.
Odpoledne zvedáme přední plachtu a vyplouváme do zátoky Calamita. Obligátní grilování na této pláži se zde už stalo tradicí. České buřty jsou pochoutkou nejen pro mě. Děti spí na pláži u ohně a my jdem hlídat La Grace. Ta stojí uvázaná jen 50 metrů u pláže a tvoří nádhernou kulisu pod jasnou hvězdnou oblohou.

čtvrtek 27. 9. 2018

Ráno se budíme kolem sedmé hodiny. J potřeba sebou hodit, neboť Tonda má pro nás na osmou připravenu snídani. Jak již včera zaznělo, tak návrat na loď je pro naše plavčíky zkouškou zabalenosti lodních pytlů. No, pro jistotu začínám kontrolovat jejich zabalení ještě před ponořením. Bez namočení by to asi většinou nebylo a tak postupně skoro všechny přebalujeme. Na tomto budeme muset ještě zapracovat. Přeplavbu zpět na loď zvládají jinak všichni na jedničku.
Po snídani je potřeba udělat ještě jednu důležitou věc. Je potřeba náležitě odměnit ty z nás co mají na plavbě narozeniny, nebo svátek. Jmenovitě to jsou u narozenin Mráček a Šimon F. a u svátků Michal a Já.
Pepa a Sharky se svých rolí zhošťují na jedničku a za pomoci sítě je Mráček pověšena nad vodu do sítě. Po chvilce houpání už ji obsluha jeřábu na Pepův pokyn spouští do vody.
Stejný osud čeká Michala a následně i mne.
Dnes vyrážíme na prohlídku do jedné ze štol co jsou zde na ostrově po ukončení těžby. Cestou sbíráme krásně barevné kousky Tyrkysů. A po výstupu na tu správnou hromadu šutrů a písku vypuká pravá zlatá horečka. Ano, i zlato zde lze najít.
Pepa nás následně bere do jedné ze štol a ukazuje nám co a jak se kde těžilo.
Cestou zpět ještě se ještě koupeme a pak už je opravdu potřeba vyrazit na loď. Je hodina po poledni a pokud chceme do města, tak je načase vyrazit.
Na motor se tedy přesouváme směr Porto Azuro a cestou obědváme. Než doplujeme na místo, tak plavčíci zvládnou zpracovat i dort pro dnešní oslavence.
Házíme kotvu v zálivu a vyrážíme do města, tentokrát hezky v pirátském. Plavčíci se rozhodli, že chtějí jít na samostatný rozchod po skupinách, které si samy vytvořili a naši vachtmeni (vedoucí posádek) si je rozdělili. Úkol zní jasně. Přežít, něco si koupit, dát si zmrzlinu a v půl šesté sraz na místě vylodění. Toto všichni zvládli. Byť Já, Péťa, Pytlík a Tik jsme záměrně dorazili asi o dvacet minut déle. Tou obou už byla první skupina na lodi a sharky se vracel pro druhou.
Nestíháme ani nastoupit na loď a ze břehu volá Romča, ať si Sharky vezme nějaké pomocné ruce a jede na břeh pro lodní motory ke člunu. Nasedáme tedy s Pytlíkem a Tikem k němu jedem. Dostat tyto dva drobečky na loď, není uplně sranda, ale za chvilku je hotovo a my se také můžeme navečeřet.
Po večeři zůstává na lodi krom našich plavčíků ještě Tonda, Sharky, Péťa, Iveta a Aleš. My s ostatní vyrážíme zpět do města. Oba Pepové a Romča na večeři a my ostatní na noční procházku a trochu si pročistit hlavu. Krátce po deváté se vracíme na loď. Velká část plavčíků už spí a celkově vládne na lodi klid a večerní pohoda.

Z lodního deníku La Grace: Ráno nás vzbudili plavající děti na snídani
Chvíli po ní jsme oslavili čtyri narozeniny/svátky. Pěkně po pirátsku a se vší škodolibostí jsme děti vykoupali v síti vedle lodi. …
Poté jsme vyrazili na pláž sbírat drahokamy a do místních dolů. V děti je to tu vždy velký zážitek.
Odpoledne jsme přepluli do Porto Azzura. Tohle městečko vždycky potěší a pizza co tu mají je super – neodolali jsme.
Dnes byl krásný a slunečný den.

pátek 28. 9. 2018

Celou noc foukal slušný vítr, s lodí to házelo ale tentokrát jsme se na kotvě udrželi.
Ranní nástup v krojích využíváme k pořízení hromadné fotky v lanech. Velení výpravy, kromě Péti, která se „obětovala a zůstala na palubě s foťákem v ruce, šplhá do koše a plavčíci se postupně sápou na žebříky.
Společnou bychom měli a já dostávám jeden ze svých „blbých“ nápadů – jdeme na brám
Po chvilce přemlouvání už se postupně škrábeme o dalších pár metrů výše . Úplně na brám. No, ozývají se věty jako :“Já ho snad jednou zabiju… Co jsi si to zase vymyslel…“, ale za ten pohled a hlavně vědomí, že na to máme, za ten to stojí. Pohled do okolí je z této výšky prostě nádherný.
Navíc Když se Sharky nabídl, že když mu Péťa půjčí foťák, tak vyleze do druhého koše a nějaký ten obrázek nám udělá i z tohoto úhlu, no kdo by odolal.
Plavčíci v této době snídají – no a my tím pádem, zůstali skoro o hladu
Ráno vyrážíme na pevninu. Někteří jedinci mají mírné problémy se stabilitou … pevná zem co se nehoupe jim pod nohama je najednou něco jiného a mozek si opět potřebuje zvyknoout.
Naším dnešním cílem, je kromě zmrzliny (která je zde prostě výborná a za ty 2 EUR prostě stojí), zejména návštěvu muzea s nejhezčími zde na ostrově natěženými kameny a brusírnu kamenů. Romča nám dělá průvodce a jízda důlním vláčkem, byť se slovensky namluveným komentářem, je příjemný a poučný zážitek.
Vracíme se na loď a nad zátokou se vznáší kouř. Někde hoří a podle barvy kouře, to bude něco většího.
Hoří les na druhé straně zátoky. Hasiči jsou nejblíže v Porto Ferraiu a to je kus cetsy po úzkých horských silničkách.
Při pohledu z mola u kterého je naše loď uvázána abychom mohli doplnit pitnou vodu, to vypadá, jako by se kouřilo přímo z lodi. No naštěstí to jen jako.
Na pokyn bocmana umýváme palubu a trup pitnou vodou a chystáme se k vyplutí.
Chvíli na to, již odvazuji první úvaz a Tik podle pokynů Pepy přenáší zadní fendr dopředu, kde se o něj loď znovu opírá. je potřeba odcouvat zádí a loď natočit přídí do zálivu.
Pepa volá:“naskočte“ a já s Tikem se drápeme na loď. Bocman to zkouší také ale od kladky se mu odráží noha a zůstává na mole. Na můj dotaz: Pepo, jdeš s námi?“ už se jen ozve konstatování: „No teď už ne“.
Sharky samozřejmě ví co se sluší a patří a pro svého bocmana okamžitě vyráží na člunu. V dobách minulých, by si dotyčný zaplaval .
Vyplouváme směr městečko Cavo, před sebou máme cca hodinu a půl plavby. Slova se opět ujímá kapitán, další hodina lodní školy může začít. Dnes je pro plavčíky nachystán důležitý výklad o přednostech v plavbě a orientaci na moři.
Je až s podivem, že většina plavčíků je ještě schopna vnímat a co víc, i reagovat na dotazy.
Je 18:15 a já dávám všem plavčíkům posledních 45 minut na to, aby se doučili a nechali vyzkoušet z některé ze zkoušek, co jim schází. U některých z nich to byl docela závod s časem. S úderem sedmé hodiny odpolední tuto aktivitu stopuji. Kostky jsou vrženy a jdeme sčítat.
K ústnímu přezkoušení potřebnému k udělení hodnosti kadet, je po dnešním dni připuštěno 14 našich plavčíků. Ano mohlo to být více, ale i tak se to v této chvíli zdá jako slušný výsledek. No uvidíme jak dopadnou u zkoušky před komisí.
Zkušební komise zasedá v kapitánské kajutě ve složení: Kapitán, Bocman, Pytlík a já.
Zkoušení plavčíci dostávají záludné a zapeklité dotazy z vědomostí, které měli během své plavby nasosat ať již na přednáškách, nebo z běžného denního života. Padají dotazy na typy oplachtění, kompas, přednosti v plavbě, barevné osvětlení lodí v noci, z praktických záležitostí pak třeba uzle a obléknutí se do sedáky, či nasazení záchranné vesty.
Zkoušení se nám protahuje a Tonda zatím postupně vydává večeři. Smaží výborné stejky s bramborovou kaší a hráškem.
V devět hodin přerušujeme zkoušky a jdeme se najíst i my velcí. Poté se opět sesedáme a dozkušujeme poslední čtyři plavčíky. Nějak se mi tomu nechce ani věřit, ale kadetskou zkoušku skládají všichni.
I když již část osazenstva lodi spí, tak svoláváme zbytek na palubu a vyhlašujeme výsledky a rozdáváme certifikáty o zkoušce. Mince, které plavčíci dostávají, končí u mne. Je potřeba do nich navrtat dírky na šňůrku na krk.
Je deset hodin večer velím večerku a jdu si připravit jistící lana pod koš. Dnes nás ještě čeká jedna aktivita. Tedy některé z nás. Viky, Matěj a Smíšek si chtějí složit svůj slib. Rozdělat oheň na palubě lodi by asi nebyl úplně ideální nápad a tak jsem se rozhodl, že si ho složí ve strážním koši půvabné.
Noční šplhání do „větví“ je nejen pro ně velikým zážitkem.
Dolů lezeme skoro v půl jedné ráno a minimálně já jdu spát.

Z lodního deníku La Grace: V noci foukalo jako blázen, ale kotva držela a skautské hlídky fungovali.
Po snídani Romča vyrazila s dětma na návštěvu brusíren a muzea kamene. Je fajn se podívat jak se jmenuji všechny ty balvany, o které jsme včera v lomu zakopávali. My ostatní na lodi makáme jako blázni. Teď je nějaký blbý týden a rozbíjí se o co zakopnem. Po destrukci 3ks přívěsných motorů teď zas vysadil generátor. Ach jo, nebude to snadný bez něj. Všechno nasvědčuje, že má prasklé těsnění pod hlavou.
Tahle epizoda byla ve skutecnosti tak banalni, ze jsem na ni vlastne v deniku uplne zapomel.Pribehl kamarad z jine lodi, ze hori za parkovistem kde ma motorku a auto.Vleteli jsme na clunu pres zaliv a kazdy popadl jeden z jeho dopravnich prostredku.Stali na slepe ceste ze ktere by v pripade rozsireni pozaru nebylo uniku.Oba jsme projeli kourem a dostali auto i motorku na druhou stranu.V tom okamziku prijizdeli hasici a policii.Byli jsme posledni komu se odtamtud podarilo ujet, protoze cestu hned za nami uzavreli.Pozar nastesti dobehl az k asfaltove plose a neznicil ani auta,ani les ve svahu na druhe strane.Ale kdo to mohl vedet!?
Jsem rad ze to dobre dopadlo a La Grace vezpecne chranil ten vodni prikop kolem nas!
Po návratu dětí z města přeplouváme na motor do Cava. Cestou obědváme. V Cavo se ale nevylodujem. Dnes je velký den na kterém se zúročí všechny vědomosti dětí na palubě. Po náročných 6 dnech dny jsme se nejen bavili a cestovali, ale se s dětmi i učili teď ty nejlepší z nich ukáží co se naučili při náročné zkoušce před komisí. Jednotlivě a v kapitánské kajutě před 5 ti člennou komisí to není jen tak. Kdokoliv se může zeptat na cokoliv z celého týdne. Tady už nejsou team a až sem se dostalo jen 14 dětí z 27 dětí co se o to celý týden snažili. Jejich vědomosti překvapili i mě samotného – je vidět že je to tu bavilo a učili se rádi. Mám z toho velkou radost a bude mi ctí se s kýmkoliv z nich zase na palubě La Grace potkat a já vím, že se vrátí. Byl to moc prima týden.
Na noc zůstáváme v Cavo. Jsou tu menší vlny než v Baratti.

sobota 29. 9. 2018

jak se v jedné z mých oblíbených písní zpívá :“Dnes je pro mne, černé nejsmutnější ráno…“, tak se dnes cítím, naše plavba na půvabné končí a před námi je už jen vyklidit a uklidit loď a zároveň přeplout zpět do Barrati.
Já ještě potřebuji sundat lana ze včerejšího večera a tak se naposledy oblékám do sedáku a lezu nahoru do koše. Je zde opravdu hezky a mě se nechce dolů. Kochám se výhledem zhruba hodinu a v duchu si říkám, že jsem se holt narodil na špatném místě ve špatnou dobu.
To už na mne ale zespodu volají ať jdu dolů, že se bude střílet z děl a budeme vyhodnocovat snažení našich posádek. No nic – nerad, ale lezu.
Střelba z děl je pro všechny zážitek (a pro toho rybáře mezi námi a skálou asi obzvláště). V rychlosti vyhodnocujeme snažení jednotlivých posádek a letíme opět balit a uklízet. Jsme v Barrati. Já s Péťou a Tikem řešíme v kapitánské kajutě s Pepou patřičné formality a účtujeme a zbytek posádky se postupně vyloďuje na břeh.
S poslední várkou lidí a bagáže je potřeba ještě vyložit nefunkční lodní motor od člunu, který vezeme do Čech. Práce pro 4 páry chlapských rukou a jeden kladkostroj. No jak to budeme dostávat do autobusu a potažmo doma z něj …
Zhruba ve čtvrt na jednu naposledy hladím trup půvabné a sám sobě slibuji, že se nevidíme naposledy. Nasedáme do člunu a naše plavba se v tuto chvíli stává definitivně minulostí.

Z lodního deníku La Grace: Vyplouváme s budíčkem. Cestou vyhodnocujeme jednotlivce i tými a ti nejlepší z mohli za odměnu vystřelit z děla.
Úklid, balení a odjezd, pak náročné opravy, nalodění, ubytování a poučení všech – to je naše sobota!

neděle 30. 9. 2018

Jedeme domů. Krátká pauza v Plzni za námi a hurá vysadit kluky na Černý Most a domů…

 

po večerech sepsal Vašek
nebo sám kapitán Pepa Dvorský

Fotogalerie XXXXXX od někdo to fotil

Účastníci: Tik
Ema, Tomáš, Alenka, Roman, Viky, Vojta, Matyáš, Dominik, Matěj, Terka, Michal, Mína, Johy, Sofie, Kryštof, Robin, Adélka, Ema, Anička, Šimon, Adam, Šimon, Tonda, Bedřich, Adam, Tereza, Šimon;
Vašek, Péťa, Iveta, Aleš, Pytlík;
kapitán Pepa Dvorský, Romča, Pepa ml., kuchař Tonda, strojník Sharky, lodní hlídač Merlin