Výprava na Střekovskou vyhlídku

Je krásné babí léto a bylo by škoda toho nevyužít a nevyrazit někam do přírody. Listí nám pomalu zlátne a příroda nám ukazuje svou barevnou tvář. Zafouká či nezafouká? Toť otázka…

sobota 20. 10. 2018

Je sobotní ráno a my vyrážíme na naši další výpravu. Krátce po tři čtvrtě na devět se za námi zavírají dveře motoráčku a my opouštíme Děčín. Cesta ubíhala příjemně a tak jsme se brzy vyložili v Ústí na Střekově. Obrovský útok na naše nosy. Nevím, co dneska vyrábí v chemičce, ale šinoucí se zápach je odporný. Nemo dal klukům mapu, aby nás vedli. Chvíli trvalo než se s pomocí zorientovali. Dohodli jsme, že se kluci ve vedení výpravy budou střídat, aby se dostalo na každého. Půjdeme tedy směrem k hradu. S přibývající vzdáleností se zápach zmenšuje, ale legrace to teda není. Těsně před hradem vyhlásil Tik soutěž ve sbírání listů. Cílem je nasbírat co nejvíce listů a dokázat je na konci poznat.

Od hradu míříme do kopce po naučné stezce směrem na Novou Ves. Sbírání listů je v plném proudu. Když přicházíme přes palouk k domkům, vidíme o jednu louku výš ve vzduchu draka. Tam míříme. Čeká tam na nás Tikova sestra s prckem a přítelem. Budeme tady společně pouštět draky. Ještě než se ke slovu dostala naše letka, provádíme kontrolu nasbíraných listů a vyhodnocení. Nejlépe obstál Nemo. V zápětí se každý vrhnul na vybalení a sestrojení draka. Chvíli trvalo, než jsme všechno vybalili, ale brzy bylo ve vzduchu všechno, co jsme měli s sebou. Áje to chvilku trvalo, protože měla s sebou malý kite a měla trošku zamotané šňůry. Ale pak to lítalo. Vítr byl příznivý, takže jsme pouštěli co se dalo. Jeden drak nám uletěl, tak jsme ho chvíli hledali v nedalekém lesíku. A povedlo se. Kupodivu nedostal ani moc a uši. Ke konci jsme se nasvačili (tedy alespoň Ti, kteří si na to neudělali přestávku už dříve). Posbírali jsme si fidlátka a vyrazili na cestu zpátky.

Cestou se opět kluci střídali ve vedení skupiny a párkrát jsme i zakufrovali. Sešli jsme z Nové vsi do čtvrti Střekov a tam jsme vystoupali na vršek kopce zvaný Sedlo. Míříme k místní rozhledně, kterou bleskurychle dobýváme. Krátké občerstvení a vyrážíme na vlak, abychom jej stihli. Dole na nádraží už se neline tak velký zápach, ale pořád je to cítit. Ještě, že nás vlak brzy odvezl domů.

sesmolil Tik

Účastníci: Nejdeto, Zip, Šimon, Tlapka, Čudlík, Kačka, Nemo a Fanča, Monča, Tik a Ája


Fotografie od Tika