V sobotu ráno jsme se vlakem vypravili do obce Žim. Že ji neznáte? No upřímně já jsem ji také neznal. Ale je to nejbližší vlaková zastávka k cíli naší dnešní výpravy…
neděle 17. 11. 2019
Motoráček si cestou příjemně vrněl. Párkrát jsme přestoupili než jsme se dostali do stanice Žim. Tady už na nás čekal Matyáš s taťkou. Kluci se rozloučili a my vyrazili na cestu. No ale kudy. Začala klasická hra. Kam to vlastně jdeme? „No na Milešovku, přeci…“ “ A to je kudy?“ Děti se rozhlíží kolem nádraží. Zoufalé výkřiky o směru Ti nevydržel a vylovil mapu. Na mapě jsme našli nejbližší turistickou trasu na náměstí. Pojďme tedy tam. Rozloučili jsme se s Luborem (tatínkem) a vyrazili.
Na náměstíčku jsme vyhledali rozcestník turistického značení a shodli se na směru. Je co jsme začali stoupat do prvního kopečku, objevilo se „já už nemůžu“ a “ mě „bolí nožičky“ Cestou jsme si párkrát zahráli na babu a nožičky nebolely. V obci Bílka jsme prošli kolem kapličky a pokračovali dál přes louky. Tady jsme se nachází soubor soch „Cesta přátelství“. Po návratu domů jsme zjistili, že jich je v okolí více. A to už jsme došli k dolní stanici lanovky určené k zásobování stanice. My se nahoru dopravíme po svých. Stoupání do kopce bylo náročnější, ale nedali jsme se.
Když jsme vystoupali k vrcholu, válela se tam mlha. Proklouzli jsme do zahrady observatoře, abychom zjistili jak je to s prohlídkami. Dnes je totiž kromě rozhledny otevřená veřejnosti i observatoř s komentovanými prohlídkami. Někteří měli hlad, ale prohlídka začínala za pár minut. Hlad chvilku počká… Na observatoři byl připraven improvizovaný přednáškový sál s pár židlemi. Pracovníci nás seznámili s chodem observatoře a se způsoby sledování počasí a proměnách sledování s nastupující technikou. Na závěr jsme mohli vystoupat na vrchol věže a rozhlédnout se do kraje. No rozhlédnout. Byli jsme rádi, že jsme viděli měřicí zařízení umístěná na věži. Taková byla mlha. Na Milešovce to však není nic neobvyklého, je to stanice s největším počtem mlhavých dnů v roce. Cestou po schodech dolů jsme nahlédli do místnosti, kde byly vystaveny historická měřící zařízení. Věděli jste třeba, že doba slunečního svitu se dříve měřila pomocí skleněné koule a papírku? Sluneční paprsky se prostřednictvím koule soustředí do jednoho paprsku, který vypaloval proužek do papírku. Jak prosté, že?
Když jsme opustili observatoř dostavil se hlad, ale nahoře si nebylo kde sednout a navíc foukalo. Rozhodli jsme se, že sejdeme dolů, kde je přístřešek a tam se nadlábneme. Jak nám cesta nahoru trvala dlouho, tak cesta dolů byl sešup… Za pár chvilek jsme byli dole a plnili jsme bříška svačinkou. Po svačině jsme pokračovali dál. Na loukách u Velemína jsme se chvíli zastavili. Den se pomalu chýlí ke konci a tak jsou tu krásné pohledy do kraje. I na dnes navštívenou Milešovku. Nyní v celé své kráse. Mlha ustoupila a my se můžeme kochat. Zahráli jsme si tu pár her. Po jejich ukončení jsme z louky vylezli s bambulemi na nohou. No co, troška blátíčka…
Pokračujeme do Velemína. Na začátku vísky jsme odbočili k tvrzi Bílý újezd postavené v roce 1270. Mohli jsme se sice podívat jen z venku, ale i tak to stálo za to. Odsud pokračujeme do centra. Tady odevzdáváme tatínkovi Matyáše a my jdeme k nádraží v Chotiměři. Tikovi se zdá poněkud divné, že koleje, podél kterých jdeme, jsou orezlé a neblýskají se. Nádražíčko v šeru vypadá jako by tudy neprojel vlak už několik let. Pak jsme zjistili, že na trase je výluka a my musíme dojít na zastávku ke školce. To bereme už kvapem. U mateřské školky jsou zastávky v obou směrech a na obou je výlukový jízdní řád. Tak jsme se rozdělili a číhali na obou stranách. Když přijel náš autobus, přeběhli jsme a pak už spokojeně autobusem a vlakem uháníme domů.
zapsal Tik
Účastníci: Žifa, Víčko, Ema, Matyáš, Tik s Ájou
Fotogalerie od Tika
