Rejnoci se vypravili na první zimní táboření. Pečlivě se na to připravovali a zima nakonec tolik nebyla. O to víc zážitků si přivezli.
pátek 15. 11. 2019
V pátek jsme se sešli u Lidlu. Silou jsme nacpali batohy do kufru u auta tak, že sotva šel zavřít a vyrazili jsme směr Jičín. Věcí jsme měli jak pro armádu. Cesta proběhla dobře, jedno kafe, jedno čůrání a u toho jsme viděli jelena běhat po Mimoni. Zajímavý, že běžel do centra, asi chtěl něco v obchodě. Do Jičína jsme přijeli okolo 20:30. Klubovnu jsme našli dobře, ve srubu už byla parta úplně cizích lidí, ale hrozně hodných a milých. Měl jsem s nimi domluveno, že tam můžeme přespat do sobotního rána. Okolo 21 h jsme šli naproti Šéfce, ale sotva jsme vylezli z klubovny, už jsme ji viděli dusat proti nám. Večer jsme ještě přebalili batohy všech kluků, protože je měli tak veliký, že je sotva unesli a to v nich nebyla voda na několik dní. Vyházeli jsme z nich věci, o kterých jsme věděli, že nebudou potřeba. A kolem 22 h jsme se šli podívat ještě do Jičína, protože tam nikdo z nás nikdy nebyl, tedy až na Šéfku. Prošli jsme centrum a na srub jsme se vrátili okolo půlnoci. Cestou ztratil Tlapka svou čepici.
sobota 16. 11. 2019
V sobotu v 7 ráno vařil Nejdeto snídani – míchaný vejce – dobře uvařil, málo zbylo. A už okolo 9 jsme byli na cestě směr Prachovský skály. Ale byli jsme lehčí, protože tam Nejdeto nechal hrnek a Šéfka lžíci. Šli jsme po modré turistické. Z mlhy vykouklo sluníčko a šlo se nám docela dobře, tedy až na Zipa, který i přes večerní odlehčení měl moc těžký batoh. Vylezli jsme na vrchol Brada s velkým výhledem. Nutno poznamenat, že krajina okolo Jičína je převážně placatá a byl trochu mlžný opar, ale i tak máme fotku na vrcholu a za námi je Jičín. Když jsme slezli dolů, našli jsme Rumcajzovu jeskyni a u ní uvařil Tlapka oběd – těstoviny s vepřovkou. Taky moc dobrý, ale hodně nám zbylo. Možná to bylo tím, že kluci spíš jedli vitacit než normální jídlo. Kolem 14 h jsme dorazili do Prachova. Vstup do Prachovských skal byl bez poplatku, protože skončila sezóna a my se rozhodli, že ještě zajdeme na malou prohlídku. Batohy jsme uklidili do křoví a šli. Ukázalo se, že prohlídka nebyla zrovinka krátká, protože jsme tam byli asi 2 hod. Ale byla krásná, báječné výhledy, úzké průchody, spousta schodů…pro Šéfky bolavý kolena jako udělaná. Po prohlídce jsme kousek v lese za Prachovem směrem na Březku rozbili tábor, ale to už se rychle smrákalo. K večeři měli být buřty na ohýnku, které donesl Čudlík, ale oheň moc čoudil a navíc jsme viděli pořád někoho chodit po lese a mluvit, a tak jsme se rozhodli, že ty buřty radši uděláme na pánvi s cibulí. Hrozně se povedli a skoro všechny jsme snědli. Všichni si je pochvalovali. Pak jsme se šli ještě koukat na hvězdy, ale rychle se ochlazovalo a tak jsme brzy zalezli do stanů a do spacáků.
neděle 17. 11. 2019
Ráno se nějak protáhlo, protože se nikomu nechtělo vstávat a služba Zip vstával až téměř jako poslední. Naštěstí jeho snídaně nebyla složitá – křupky s mlíkem a tak se vlastně nic nestalo. Zato jak byl Zip hladový, tak se zřejmě přejedl a poblinkal. Ne moc, ale bylo vidět, že mu není moc dobře. Okolo půl 10 jsme se vybelhali na cestu. V Prachově jsme se Šéfkou vyžebrali ještě 2 lahve vody u paní na parkovišti. Ostatní účastníci zájezdu neměli o vodu zájem, což vzhledem k plánovaným 5 km nebylo ultimátní, ale ani chytré. Měli jsme v plánu jít přes hrad Pařez na Hrdoňovice a odtud chytit vlak do Jičína. Už v půl 12 se skupina dožadovala přestávky a oběda, a protože to bylo na dobrém místě, svolil jsem. A tentokrát vyšla služba ně mě a vařil jsem buřtguláš. Za všichni jsme připravili suroviny a za hodinku bylo jídlo hotové. Myslím, že bylo dobré, protože všechno zmizelo. Jak jsme, ale čekali na to až se uvaří brambory, tak jsme koukali, kdy nám jede z Hrdoňovic vlak, a ukázalo se že v neděli už další nejede a poslední ve 12:31 nám ujel. Zkusili jsme ještě jiná spojení, ale bez úspěchu a nezbylo než se vydat do Jičína pěšky. Cestu jsme si co nejvíce zkrátili, ale i tak to bylo dlouhé. V Jičíně jsme byli okolo 16 hod. Kluci byli unavení a tak jsem je nechal odpočívat u gymplu a ještě jsem vyprovodil Šéfku na nádraží. Z Jičína jsme odjížděli asi v 17 hod. Cesta rychle ubíhala a nikdo moc kupodivu nemluvil. A v Děčíně jsem byli chvilku po 19 hod. Všichni přežili, ale i přes pěkné počasí to bylo dost náročné.
Zapsal Nemo
Účastníci: Nejdeto, Tlapka, Šéfka, Zip, Čudlík a Nemo
