Tradičně v předvečer svátku sv. Mikuláše se scházíme ve skautské klubovně, abychom společně vyčkali na příchod známé trojice. Abychom ukrátili čekání něčím užitečným, vyráběli jsme vánoční přáníčka pro domov důchodců.
čtvrtek 5. 12. 2019
Před půl pátou se začaly děti scházet ve vyhřáté klubovně. Vůbec mám vlastně tyhle zimní večery v klubovně rád. Nejprve člověk přijde a je tu zima. To se zahřejete po prvé. Vyčistit kamna, papír na podpal, třísky, sirka a první plamínek. Za chvíli už v kamnech hoří. Někdy je to trošku boj, ale podaří se. Pak se člověk choulí kolem kamen, aby si alespoň trošku zahřál zkřehlé prsty. Jdu vařit čaj, abych se zahřál i zevnitř. Za chvilku držím v rukou hrnek s teplem. Kamna už pracují na plné obrátky a zavlažují prostor kolem. Za necelou hodinku je v klubovně teplíčko jako v pekle (teda alespoň jak si jej, možná trošku idealizovaně, představuji). Někdo občas brblá, že je tam vedro. Tak si sundej tu huňatou mikinu, holenku. Potom proběhne schůzka. Děti odchází a já zůstávám zase v teple klubovny sám. Přihodím posledních pár polínek do kamen. Poklidím, co se s dětmi nestihlo, dopíšu si kormidelnický zápisník, sečtu body a zapíši je do bodování. Zvuk praskajících polínek v kamnech pomalu utichá…
Na začátek jsme si zahráli večerní hru – strážce hory, kdy se útočníci snaží obsadit horu, ale strážce se jim v tom snaží zabránit kuželem světla z baterky. Prvním strážcem hory byl Tom, který vše bral hlava nehlava. Jeho oku však unikla Žifa, která jej chytila a stala se tak novým strážcem. Žifa byla o něco šikovnější. Pak už nám Nemo rozsvítil světla klubovny, což značilo konec hry. Vrátili jsme se do tepla klubovny.
Rozesadili jsme se kolem stolu a Tik nám představil úkol, který máme. Každý dostal přehnutou čtvrtku, na kterou měl namalovat přáníčko pro nějakého dědečka nebo babičku z domova důchodců v rámci projektu Ježíškova vnoučata a tak se tvořilo. Každý se s tím popral jak nejlépe uměl a tak kupička vánočních přání na stole se rozrůstala. Po malovaném přáníčku přišlo ještě další přáníčko slepované z kousků. Děti to moc bavilo. Jen nevím, kdo uklidí všechny ty třpytky z koberce.
Najednou buch buch buch na dveře. Dveře se rozletěly a dovnitř vtrhnul čert. Následoval jej rozvážný mikuláš s andělem. Čert si všechny náležitě očmuchal a prohlásil, že tu smrdí nějací hříšníci. Anděl všechny povolával k Mikuláši. Mikuláš každého proklepl, zda nemá nějaký vroubek. Anděl předčítal z nebeské kartotéky, čert přitakal, že jak moc je to těžký prohřešek. A tak se stalo, že někdo odcházel jen z uhlím. Někoho zachránila básnička, někoho písnička. Ke konci se i za ty největší hříšníky anděl přimluvil a i ti se vykoupili a dostali tak malou sladkou odměnu. A tak se naše trojice rozloučila. Čert byl smutný, že nebude mít nikoho do pekla a tak ve dveřích naložil na záda alespoň Nema a vzal jej sebou. Ten se po chvíli vrátil rozcuchaný, očouzený trošku od síry. Zdálo se, že unikl o vlásek.
Za malou chvilku začali přicházet rodiče a vyzvedávali svoje děti. Tentokrát se domů vrátili všichni. Peklo bylo milosrdné…
sesmolil Tik
Účastníci: Zip, Kuba, Tlapka, Šimon, Tom, Matyáš, Pepča, Žifa, Fany, Bára, Zuzka, Kačka,
Tik, Nemo, Zajda, Anička, Evžen, Medvěd
