Konečně napadl nějaký ten sníh a my se můžeme vydat na pořádnou zimní výpravu. Pravda v Děčíně už téměř zmizel, ale na výše položené Jedlové určitě něco málo bude. Scházíme se ráno v nádražní hale.
sobota 12.1. 2019
Motoráček nás přepravuje do Jedlové. Hned po vystoupení z vlaku řešíme první problém. Nejdetovu kombinézu. Urval si zip. V tuto chvíli se stalo jeho zimní oblečení nepoužitelným. Nemo mu zip s použitím nejrůznějších věcí opravil. Ostatní se zatím zabavili koulovačkou.
Kluci ze skautské družiny dostali za úkol vést výpravu po určitou část cesty. První část vedl Čudlík. Cestu jsme trávili koulováním a hrátkami ve sněhu. Když jsme vyšli nahoru, vyťapkali jsme si cestičky pro eskymáckou honičku. Tu jsme si s radostí zahráli. Pokračovali jsme dál po cestě, když tu najednou… zjistili jsme, že jdeme vlastně úplně jinam. Skauti sešli z cesty. Snažili se zorientovat. Podle terénu, podle mapy… no trvalo to. Naštěstí i malý Matyáš to tu trošku zná a věděl kam jít. Otočili jsme se na křižovatce a vyrazili směr rozhledna. Jak přibývali výškové metry, přibývala i námraza na stromech. Na vrcholu kopce bylo nádherně. Sice mlha, ale jinak moc hezky.
Výstup na vrchol rozhledny jsme vzdali. její vrchol nebyl ze země vidět. To bychom shora koukali akorát do mlhy. Dali jsme si svačinu a vyrazili zase na cestu zpět. Dolů to šlo o něco lépe. Nejlepší styl sestupu byl „tučňák“. Ke konci jsme si zahráli na vyťapkaném hřišti Eskymáckou. U nádraží jsme chvíli čekali než dojel vlak. Koulovačka to jistila. Do přecpaného vlaku jsme nastoupili mokří a unavení.
sesmolil Tik
Fotografie od Tika a Nema
Účastníci:
Tlapka, Vašík, Šimon
Kačka, Fany
Zip, Nejdeto, Čudlík
Nemo, Monča, Tik a Ája, Wodník a Jana
