Je leden a zima pořád nepřichází. Trošku nám bílá pokrývky chybí, ale určitě nás to neodradí od toho, abychom vyrazili na výpravu. Naše první výprava v novém roce směřovala na zajímavý kopec nedaleko lázní Bílina – Kyselka. Tak se námi pojďte podívat jak se to všechno seběhlo.
sobota 18. 1. 2020
Po osmé hodině jsme se sešli na děčínském nádraží. Složili jsme se na jízdenky a vlakem vyrazili směr Bílina. První úkol pro účastníky dnešní výpravy bylo vystoupit z vlaku. V Bílině trošku vznikla panika, že jsme měli vystoupit. Naštěstí jsme jeli až do další stanice Bílina – Kyselka. Vystoupili jsme správně.
V Kyselce jsme vystoupili a hned nám Tik představil další úkol „Kam jdeme?“ To nám trvalo nějakou dobu. Nakonec jsme vyrazili po zelené. Podešli jsme hlavní silnici a začali stoupat nahoru. Po dvou kilometrech jsme se zastavili na vyhlídce nad údolím. Krátké zastavení na malou svačinku. Dál jsme pokračovali k chatě pod Bořeněm. Kousek za chatou vstupujeme na naučnou stezku kolem Bořně, kde jsme se při cestě nahoru dozvídali zajímavé informace o přírodě. Za půl kilometru jsme s ocitli na rozcestí naučné stezky s vrcholovou cestou.
Stoupáme na vrchol. Kolem se rozprostírá mlha. Na hezké výhledy to asi nevypadá. Místy si připadáme jako ve velehorách. Nízké stromy, ostrůvky trávy (podle informací naučné stezky na jaře osypáno hezkými kvítky), a kameny. Kousek pod vrcholem mlha klesla dolů a my se mohli kochat mořem. To je tak, když stojíte na vrcholu a pod vámi je oblačné moře. Udělali jsme si společnou fotografii, prozkoumali vrchol. Mlha se zase začala přelévat přes vrchol…
Sestoupili jsme kousek pod vrchol, kde jsme se nasvačili. Po svačince pokračujeme dolů po naučné stezce a obcházíme kopec Bořeň z druhé strany. Odbočujeme na zelenou turistickou značku, která nás dovede až do Bíliny. Cestou hrajeme indiánskou schovku. V Bílině jsme se zastavili na náměstí a odsud už nás čekala jen cesta na nádraží.
Zapsal Tik
Účastníci: Žifa, Bubla, Kačka, Vánka, Čudlík, Zip, Tlapka , Víčko, Matyáš, Tuleň, Zajda, David, Ája a Tik
