V sobotu ráno jsme se vydali na výpravu na Králův mlýn – místo několika našich táborů. Z počátku bylo trošku pošmourno. Pošmourno se změnilo v intenzivní sněžení a na závěr jsme se ohřáli na sluníčku. Užili jsme si nejspíš poslední zimní radovánky.
sobota 11. 3. 2023
V sobotu ráno jsme se sešli u muzea na zastávce autobusu směr Maxičky a Sněžník. Krátce před odjezdem autobusu vznikl zmatek, že naše linka není na tabuli jízdních řádů a jestli to tedy nejede odjinud. Tlapka běžel zjistit situaci k nedalekým zastávkám. Mezitím přijel náš bus. Tak jsme pro změnu naháněli Tlapku. Stihli jsme nastoupit včas. Autobus nás vezl s centra města, stoupal do kopců. Nechtělo se nám ani moc věřit, že nahoře na Maxičkách je sníh. A ne úplně málo. Vystoupili jsme a pod nohama krásně chrupal sníh. Autobus pokračoval ve své cestě a brzy zmizel z dohledu.
Zalezli jsme do budky zastávky. Tady jsme se na kapitánův pokyn rozdělili po posádkách. Tik vysvětlil pravidla dnešní cesty. Teď už konečně dává smysl, proč jsme si měli vzít buzolu. Každá posádka obdržela mapu s popisem trasy, kterou se má dostat na místo. Rejnoci obdrželi nejdelší trasu. Mečouni prostřední a Kosatky s Vydrou tu nejkratší. Aby si bedlivý čtenář, že nejdelší znamenalo kilometry rozdílu. Rozdíly mezi délkami tras byly mezi čtvrt a půl kilometrem. Posádky vedly na místo určení světové strany a vzdálenosti v metrech. Trošku překvápko bylo, že každá posádka se od autobusu vydávala téměř jiným směrem… První vystřelila skautská posádka Rejnoků. Druzí ve na cestu vydali Mečouni s Tikem a Kosatky s Vydrou a Ájou vyrazily jako poslední.
Mečouni se podle instrukcí vydali na jihojihovýchod. Po silnici měli ujít 350 metrů a odbočit vpravo. A nastala první potíž – kdy bude těch 350 metrů. Naštěstí to byla první odbočka. Dalších 100 metrů se odhadovalo také nesnadno. Čtení v mapě fungovalo jakž takž. Používání buzoly se ujal Filip, který to ovládá výborně. A s dalším nápadem přišel Tuleň, který měl na ruce chytré hodinky, které počítají kromě jiného i kroky. A světe div se, ono to celkem fungovalo. Jonáš s Josefem nakukovali, aby se něco přeučili a střídali se v nošení kotlíku. Každý vlastně dostal nějaký úkol nebo věc, kterou měl opatrovat. Cesta zimní krajinou utíkala moc příjemně. Tu ta tam přisvištěla sněhová koule, tu jsme si povídali o dobrém jídle, tu jsme si připadali ztraceni v lesních pěšinách. Ke konci naší trasy jsme uviděli na nedaleké cestě holky z Vyder a Kosatek. Jdeme správně. Za nedlouho jsme došli až do tábora. Tady jsme zjistili, že holky zapomněly svůj kotlík na zastávce na Maxičkách. Než jsme si odložili batohy přišli i Rejnoci. Nejdeto s Frantou se nabídli, že pro něj zaběhnou.
Ostatní společnými silami vyrazili nasbírat dřevo na oheň. Chvíli trvalo než jsme měli kupu chrastí. Suchého dřeva kolem moc nebylo a tak jsme sáhli do suchých zásob ve sklepě. Holky zatím došly ke studánce pro vodu. Tik vyráběl závěs na kotlík. Ohníček brzy plápolal a mohli jsme se pustit do vaření vody. Než se uvařila opékali jsme buřty a pojídali dobroty od maminek. Když voda začala vřít stáhli jsme ji z plamenů a Rejnoci nachystali ve svém kotlíku první čaj. To už přiběhli kluci se zapomenutým kotlíkem. I sem jsme nalili vodu, aby i holky uvařili svůj čaj. Bylo to vlastně takové milé zimní vaření. Když byli všichni najedeni a téměř všechen čaj vypit, prošli jsme si tábořiště s Tikem, který vyprávěl o časech, kdy tu stával mlýn. Poklidili jsme tábořiště, zalili ohniště a vyrazili na cestu domů.
Vrátili jsme se k velkému rybníku a na rozcestí u starého dubu jsme kolem vrchu Kopřivník putovali na rozcestí k U buku. Za dopoledne nasněžilo několik centimetrů prašanu a tak jsme se koulovali téměř celou cestu. Zimní radovánky jsme si užívali plnými doušky. Od buku jsme šli po žluté turistické značce do Dolního Žlebu. Zahráli jsme si na ovečky a vlky. Ovečky s náskokem vyrazili, aby se dostali na rozcestí. Vlci se vrhli pochytat co nejvíce oveček. U hry bylo spoustu legrace. Čím níže jsme sestupovali, tím ubývalo sněhu. Dole ve Žlebu už byly zbytky jen místy. Na nádraží jsme dorazili v krátkém předstihu. Vlak přijel zanedlouho a my se dostali včas domů.
Zapsal Tik
Účastníci: Divočák, Filip, Jonáš a Josef, Tuleň, Eliška, Šárka, Terka, Franta, Nejdeto, Tlapka, Víčko, Zip, Tik a Ája
Fotografie od Tika
