Ve dnech pozdního podzimu se posádka Rejnoků vydala na výpravu k přehradě Naděje. Jak se kluci měli? Nezmrzli?
sobota 20. 11. 2022
Sešli jsme se 20.11.2021 v 8 :15 na hlavním nádraží v Děčíně, Odtud jsme společně jeli vlakem do Jedlové. Z Jedlové jsme se vydali cestou na Naději. Cestou jsme se postupovali Starou pražskou cestou, zastavili jsme se u sloupu sv. Jakuba, kde jsme zapálili zhaslé svíčky, u Trojpanského sloupu, vylezli jsme na Konopáč a Jelení kámen. Celou cestu až sem nám pršelo. Přes Stožecké sedlo jsme šli za mlhy. Za rozcestím u Jána jsem míjeli řadu ŘOPíků a tak jsme provedli prohlídku jedno z bunkrů. A na „Cestě k sousedům“ skončil Tlapka v příkopě a tahali jsme ho ven. Když už nepršelo, tak jsem hráli oblíbenou indiánskou schovávačku a Nemo ověřoval naše znalosti z morseovky. Zašli jsme se také podívat na Hamerský vodopád, kde jsme objevili hezké a zašité místo na táboření a rozhodli jsme se, že tam zůstaneme na noc. Před tmou jsme ještě stihli navštívit Naději. Po návratu se rychle setmělo a dřevo na oheň jsme hledali už za tmy. Stany jsme stavěli pozdě. K večeři byly buřty s cibulí a Zip nádavkem čínskou polévku. A protože byl ještě hlad, vařili jsme kuskus. Večer kluci brzy zalezli a chvíli než usnuli, hráli ve spacáku něco na mobilech.
neděle 21. 11. 2022
Ráno nám Tlapka udělal k snídani chleba se salámem a čajem. Pak jsme sbalili batohy a šli jsme na nádraží do Svoru. Cestou byl k obědu buřtguláš, co chutnal jako rajská. Vlak domů nám jel brzy.
Sepsal Zip, upravil Nemo
Účastníci: Zip, Nemo, Tlapka, Víčko, Tuleň, Nejdeto a Sádlo (Matyáš získal přezdívku)
Fotografie od Nema
