V sobotu jsme se vypravili na výpravu na Tolštejn a Jedlovou. Vlak nás dovezl na kopečky a tady je sníh. Hurá! Naše výprava se rázem stala polárnickou výpravou. A nechyběla pořádná koulovačka. Obstáli naši polárníci? Neumrzl někdo?
sobota 29. 1. 2022
V sobotu ráno jsme se sešli na hlavním nádraží. V čas srazu bylo zvláštní, že zatím nedorazil nikdo od Rejnoků. Nemo vzal telefon a kluky nejspíš vzbudil. Ti však přislíbili, že dorazí. V čas odjezdu byli nedaleko, ale odjezd nestihli. Naložili jsme je až ve stanici Děčín – východ. Společně jsme potom cestovali na Jedlovou. Cestou jsme si zahráli hru zaměřenou na pozornost. Každý s na papír napsal abecedu a měl zapsat věc, kterou cestou viděl začínající právě na písmeno abecedy. Ale bez přeskakování písmenek. To zase taková legrace není. Z vlaku jsme vystoupili do zasněžené stanice Jedlová.
První naše zastávka byla hned za vlakovým nádražím u turistické mapy. Tady jsme si ukázali, kde jsme a kam dnes půjdeme. A hned se strhla první koulovačka. V Děčíně není po sněhu ani památky, ale tady… sníh, kam se podíváš. Po Tolštejnské cestě jdeme za neustálých přestřelek sněhovými koulemi směr Tolštejn. U restaurace jsme se na chvíli zastavili. Někteří zakoupili pár dobrot, někteří turistické známky. Stoupání na vrchol hradu jsme se vzdali již tady. Nahoře je mlha, která by se dala krájet. Po krátké svačině následuje společná fotka a my se vydáváme dál na cestu.
Sešli jsme z Tolštejna. Dál jsme chtěli jít po červené. No úplně se nepovedlo. Sešli z cesty. Podle mapy vede cesta přes závěje na louce. Pokračujeme po cestě schované za řadou stromů. Ta nás dovedla až k rozcestí u Ranče. Tady jsme si zahráli hru na čepice. Hraje se každý proti každému a úkolem je sebrat soupeřům čepici. Užili jsme u toho hromadu legrace.
Z rozcestí jsme pokračovali dál po zelené turistické značce ke sjezdovce z Jedlové. Tady jsme vyťapkanou cestičkou stoupali nahoru. Někteří vypadali, že u toho nejspíš zemřou. Když se turistická značka odklonila od trasy lanové dráhy, naše skupina se rozdělili na dvě. Jedna odvážnějších horalů v čele s Rejnoky se dál vydala pod lanovkou na vrchol. Druhá složená z nejmenších pokračovala po červené na rozcestí pod Jedlovou. Já jsem pokračoval s vlčaty a žabkami po snazší, ale o fous delší trase turistické značky. Dneska bylo nahoře poněkud mlžno, ale i tak bylo krásné procházet zimní krajinou.
Sešli jsme se až pod vrcholem rozhledny Jedlová. Trošku jsme se těšili, že se nahoře schováme do restaurace, dáme si polívčičku a ohřejeme se. Jenže restaurace je pro koronavirová opatření zavřena a funguje jen výdajové okénko. Kupujeme teplé dobroty a baštíme je v závětří pod stříškou. Když jsme se občerstvili, udělali jsme společnou fotku. Závěrem začalo celkem nepříjemně foukat a tak jsme spěšně vyrazili dolů.
Cestou jsme se zastavili opět na rozcestí U Ranče, kde jsme pro veliký úspěch zopakovali hru o čepice. Skautská družina Rejnoků tak nějak masila vlčata a žabky, tak se Kobry rozhodli vstoupit do hry. Rychle vykosili Rejnoky, aby si vlčata a žabky taky trošku zahráli. Dali jsme si pár her a vyrazili dál. Další hrou na cestu byl hon na lovce a vlky. Tik trošku nejasně vyložil pravidla a tak se hra nepovedla. Vlci se rozeběhli a zmizeli. Lovci zatím sestupovali dolů směrem k nádraží. S vlky jsme se potkali až na nádraží.
Na nádraží v Jedlové nás čekalo překvapení v podobě parní lokomotivy – děčínské Šlechtičny (pro šotouše 475.179). Bohužel tady holka musela pro poruchu parního kotle ukončit svou jízdu. Děti tomu moc pozornosti nevěnovali a raději se schovali v teploučku čekárny nádražíčka. Velcí venku pozorovali souboj o odpojení ojnice, aby bylo možné lokomotivu si s vlakem odtáhnout.
Ještě než jsme opustili Jedlovou vyslali jsme Nevim vlakem domů na opačnou stranu. Nás motoráček dovezl uťapkané domů.
Zapsal Tik
Účastníci: Divočák, Filip, Kuba, Tuleň, Nevim, Šárka, Nejdeto, Tlapka, Víčko, Zip, Evžen se Šéfkou, Nemo, Tik s Želvičkou, Karel a Jana
Fotografie od Tika
