Letos je tomu právě 75 let, kdy se v Děčíně po válce obnovil skauting. Jedním z hlavních tahounů byl René Šimek pozdější kapitán oddílu vodních skautů. Na připomenutí této významné události jsme uspořádali plavbu lodí. Stejně jako před 75 lety…
Junák vás volá do svých řad! Chlapci a dívky, kteří máte zájem o junáctví, přihlaste se u vedoucího Junáka pro Podmokly – Děčín, bratra René Šimka, okresní správní komise, dopravní oddělení.” (Severočeská Mladá fronta, 15. června 1945)
V červenci převzal R. Šimek klubovny a loděnice německého kajakářského klubu v Děčíně – Starém Městě, U převozu 9, pro potřeby tvořícího se vodního a pozemního oddílu skautů. Téhož měsíce bylo možno na Labi vidět hochy, kteří křižovali hlavní tok řeky a zajížděli do slepého ramene k projížďce na kajaku. Již 24. srpna bylo ustanoveno středisko, velitelem byl zvolen René Šimek, zástupcem Ladislav Stropnický. Ke konci roku se většina činovníků vyslovila pro název ÚSVIT, vždyť bylo po válce a s nadějemi se hledělo do budoucna. Po době temna nastává nový den… Poslední neděli v září pak pochodovali skauti k přístavišti a vypravili se lodí do Hřenska. Přívozem do Schmilky a vlakem zase zpátky.
Toliko historické okénko…
sobota 3. 10. 2020
V sobotu ráno jsme se sešli na vlakovém nádraží v Děčíně. „Ale Tiku, proč na nádraží, když jedeme lodí?“ „Nevyrušujte vlčátka a poslouchejte bedlivě. K lodi se ještě dostaneme“ Spočítali jsme účastníky, abychom mohli koupit jízdenky. Vyčlenili jsme skupiny, které pojedou nějak společně zpátky. Ti měli jízdenku samostatně. Pro ostatní jsem zakoupil jízdenku hromadnou. Za chvilku přistavili na první nástupiště náš vlak a tak se naše výprava nahrnula do vozů. Rejnoci se po vlaku rozptýlili tak, aby měli kam pověsit kola. Cesta vlakem nám uběhla celkem rychle. V Ústí jsme se propletli podchodem k lávce k přístavišti. Tady už čekala naše kocábka – Porta Bohemica. Prokázali jsme se jízdenkami a byli uvedeni do horního salonku lodi.
Zahoukání lodní píšťaly signalizovalo vyplutí. Lodník odvázal loď o mola a my se odlepili od mola. Nejprve jsme se usadili v salonku a objednali si pití. Tik s Nemem na předním „stožárku“ vyvěsili se souhlasem kapitána oddílovou vlajku. Měli sice spadeno na vrchol, ale raději zůstali při zemi. Než jsme propluli centrem města Ústí byli jsme na venkovních palubách. Před Střekovem se většina přesunula na přední palubu. Loď dorazila do plavební komory. Teď máme chvíli času a můžeme si shlédnout proces zdvihnutí lodi na úroveň horní hladiny. Při koukání kolem jsme objevili kapra, který se komorou snažil proplout s námi. Skoro to vypadalo, že s námi bude závodit. Když se srovnaly hladiny, spustily se horní vrata a my mohli plout dál. Plavba nám ubíhala příjemně i díky obědu a kávičce s dortíkem. Opustili jsme krajinu severu propluli kolem Porta Bohemiky do Čech. Cestou jsme zastavili u několika přístavišť. Po lovosické zastávce nás čekala další plavební komora a za ní cílový přístav Litoměřice.
Vystoupili jsme z lodi. Nejprve se oddělili Rejnoci. Ti si vzali sebou kola a do Děčína se budou vracet na kolech. Ostatním dal Tik rozchod, aby si každý mohl tohle krásné město prohlédnout podle svého. Tikova skupina se vypravila nejprve na náměstí. Chtěli zajít do infocentra, ale bylo zavřené. Prošli kolem ke katedrále svatého Štěpána a zjistili, že je otevřená věž. Zakoupili vstupenky a vystoupali hromadu schodů, až se dostali ke zvonům. Odsud byl moc krásný výhled na celé Litoměřice… No jdeme dolů. V polovině věže je malá výstavka o biskupství. Do současnosti bylo v litoměřické diecézi 20 biskupů. A dva z nich skauti. Od věže jsme ťapkali k parku u litoměřického hradu. Tady jsme potkali Další skupinu. Zajda nás informovala, že o půl otevřou muzeum loutek. No výborně, to je za necelou půlhodinku. Tak jsme nechali děti běhat v parku. Ve sjednaný čas jsme stáli před pokladnou muzea. Zaplatili jsme lístky a děti šly dovnitř. Poslali jsme s nimi maminku Lenku. Venku jsme se dohadovali, jak dlouho to dětem asi vydrží. No prohádali jsme všichni. Deset minut. Rozhodli jsme se přesunout do kavárny s párou. S párou proto, že se kavárna nachází na bývalém železničním nádraží před ním dnes stojí parní lokomotiva. Prošli jsme přes město a zjistili, že kavárna je nacpaná k prasknutí. No tady si toho moc nedáme. Vydali jsme se hledat jinou kavárnu. Objevili jsme ji nedaleko dalšího nádraží. Děti si daly zmrzku a dospěláci kafíčko nebo čaj. No zkrátka pohodička.
Ve smluvený čas jsme se zase všichni sešli na nádraží Litoměřice – město, odkud jsme vlakem cestovali zase zpátky domů. V Ústí nad Labem jsme měli trošku bojovku s přestupem, ale nakonec jsme díky Honzovým zkušenostem mašinfíry vybrali rychlejší vlak.
Zapsal Tik
Účastníci: Bubla, Nevim, Pérko, Žifa; Matyáš, Poldík, Tuleň; Čudlík, Nejdeto, Tlapka, Víčko, Zip; Medvěd, Nemo a Zajda, Tik a Ája; maminky Bára, Jarka, Klára, Lenka, Radka;
Honza a Jana, František a Eva, Ludmila, tatínek František, Medvědovic klan, babička s dědou od Nevim
